Moje noc s Maud

Jestli nějaký mezilidský kontakt dokáže člověku nastavit zrcadlo stejně bezprostředně jako rozhovor s nejlepším přítelem, je to noční dialog se ženou, kterou jsme právě poznali a která pro tyto chvíle zosobní všechna moře světa. S každou pronesenou větou sestupujeme hlouběji a hlouběji do oceánských modří, zelení a černí, a když se včas nevynoříme, utoneme navždycky. V poslední chvíli se ode dna odpoutává i ústřední hrdina Rohmerova filmu, dokonale zahraný Jeanem-Louisem Trintignantem, když se odtrhuje od Maudiných rtů, aby se pak ještě jednou pokusil ztratit rozum tváří v tvář (!) její nahotě, která však již nic nepřislibuje. Když druhého dne stráví noc s dívkou, kterou miluje, sestupuje obezřetněji a zároveň se sám snaží proměnit v Maud, tedy nabídnout půvabnému mládí alespoň svou vlastní mělčinu zkušeného dospělého života. Opatrnost, za níž lze zaslechnout již svatební zvony (které jsou v mimořádně zdařile vyjádřeném znění snímku zastoupeny ranními dětskými hlasy), je však i na straně Françoise. Spontaneita předešlého nočního logu tedy u obou zcela ustupuje praktické divadelnosti – a v této režii probíhá i další – již milenecké (či snoubenecké) sdílení (se) obou, ve snímku zastoupené především odhalováním (a zahalováním) minulosti, které osnuje tragikomickou spleť všech dotčených lidských životů, kterou s jemnou ironií (ne)doslovuje epilog. – Málokdy se mi stává, že pociťuji nutnost bezprostředně shlédnout film podruhé. Nanejvýš se vracím k nějakému gestu, které vtělí nejen celý snímek, ale celý život – ale když musím znovu projít prošlapanou cestou, pak vím, že jsem zabloudil. Jako kolikrát, když se smrákalo a když jsem pospíchal do neznámé vesnice na poslední autobus. Jednou mě tam přivedla cesta mrtvým lesem, běžel jsem asi půl hodiny v kuse a čekal a prochládal v té říjnové Rabyni asi deset minut. Dnes jsem cítil v zádech totéž ticho, a tak jsem nedělní ráno strávil – jako to nejhorší z Jean-Louise – s Maud… (12.04.2020)

[3,5*]     "Mathematics distract from God. A useless, intellectual diversion."     Dráma zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku mi trochu vadilo to množstvo (pseudo)filozofických (a náboženských) reči a tiež dosť otravná postava dávneho priateľa Vidala. Keď ale ten konečne opustil scénu, film si ma dokázal podmaniť. Potom sa na malom priestore rozvíja výborná psychologická dráma, iba s troma postavami a zaujímavým, trochu prekvapivým rozuzlením. Výborní sú všetci traja herci (Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabian a Marie-Christine Barrault) a výborná je i čiernobiela kamera Néstora Almendrosa.     "Women have taught me a lot, morally speaking. That sounds..." "A little vulgar." (26.11.2022)

Krásný film s jistě hlubokou pascalovskou myšlenkou.(až nato, že pozitivní pravděpodobnost naděje či toho, že existuje jakýsi smysl dějin můžeme také převrátit na "negativní" pravděpodobnost pekla, nesmyslu ap. Stejně jako máme nekonečně mnoho pravděpodobností "nebe" také můžeme čekat nekonečně mnoho pravděpodobností pekla. To už nikdo ze scénáristů jaksi nedomyslel. A je to Pascal- takže můžeme sázet jedině na víru- což je pro mě velice málo. Takže, co mi brání tomu, abych věřil, že mě stvořil třeba kámen ?) (01.08.2018)

[FNŘ 2010] Rohmer natočil překvapivě zábavnou sondu do života jednoho konzervativního katolíka. Svou konverzační povahou je film bezpochyby předobrazem filmů Před úsvitem/soumrakem, zároveň ale naprosto nenápadně buduje jakousi "zápletku", která má dokonce ve svém závěru zajímavý zvrat. Veškerý děj přitom vychází pouze z dialogů, což je poměrně husarský kousek. Určeno ale jen pro zapřisáhlé příznivce Nové vlny. Některé scény jsou totiž až příliš natažené. Například již úvodní kázání v kostele... (07.08.2010)

Keď som pred pár rokmi dopozeral piaty Rohmerov film bol som presvedčený, že ho k piatim hlavným predstaviteľom francúzskej novej vlny zaradili omylom a nemal som chuť pozrieť akýkoľvek jeho ďalší film. Dnes som si pozrel Moju noc s Maud opakovane a s výnimkou kostolného úvodu ma táto konverzačná moralitka celkom zaujala a bez pocitu nudy som ju dopozeral do konca. Asi k tomu prispel mix najrôznejších tém, ktorých sa rozhovory týkali, nejednoznačné a vyvíjajúce sa postoje a samozrejme aj výborné herecké výkony hlavných predstaviteľov. (26.11.2020)