Moje noc u Maud
Ma nuit chez Maud
My Night at Maud's
My Night with Maud
Režie:
Eric RohmerScénář:
Eric RohmerKamera:
Néstor AlmendrosHrají:
Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabian, Marie-Christine Barrault, Antoine Vitez, Marie-Claude RauzierObsahy(1)
Možná nejvíce provokativním filmem jedné z hlavních figur francouzské nové vlny, režiséra Erica Rohmera, je komorní drama Moje noc s Maud, na jehož tvorbě se sešly dvě velké persony francouzské kinematografie Jean-Louis Trintignan a Françoise Fabianová. On zde představuje konzervativního a víře oddaného inženýra, který sice odešel bydlet na klidné předměstí Paříže, ale samota a nedostatek vzruchů už ho nebaví. Ona je pak atraktivní liberální vdova Maud, s níž muž stráví noc a se kterou rozmlouvá, aby se lépe vyznal ve svých pocitech. Je zde totiž ještě jedna žena, Françoise, neznámá blonďatá kráska z kostela, kterou by chtěl Jean-Louis oslovit a představuje si, jak s ní stráví budoucnost. Na jakoukoli akci je ale příliš plachý a stydlivý. Kolotoč slov nakonec vyústí v touhu konečně se s neznámou setkat tváří v tvář. Snímek, nominovaný na Zlatou palmu v Cannes, se nakonec dočkal úspěchu také v zámoří – byl nominován hned na dva Oscary, a to pro nejlepší cizojazyčný snímek a za nejlepší originální scénář. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Absolútna špička medzi filmami založenými na konverzáciach medzi postavami. Lepšie sa to snáď už ani nedá. Konverzácie tu neslužia iba ako naratívny nástroj, ale sú geniálne začlenené do celkovej štruktúry filmu. Pojednávajú o komplexných témach, ktoré film v priebehu celej svojej dĺžky reflektuje svojou štruktúrou, postavami a dejom. Napriek hĺbke rozoberaných tém však nepôsobia konverzácie ako pseudofilozofovanie - majú ľudský nádych, narozdiel napr. od Godardových filmov, kde sú postavy často len nástroje pre režiséra, pôsobiace ako ústa ktorými sú vyslovované Godardove myšlienky (to nie je výtka, ale konštatovanie). Postavy sú tu vykreslené ako reálni ľudia, aj napriek tomu, že mnohé témy o ktorých vedú dialógy by mohli na papieri pôsobiť príliš akademicky. Čiastočne je to brilantnými hereckými výkonmi, a čiastočne Rohmerovým umom v konštrukcii scenára a dialógov. Film tak poskytuje značnú myšlienkovú hĺbku, no je podaný s ľahkosťou, ktorá spôsobuje, že si ho dokáže užiť aj úplný idiot. ()
Francúzsku novú vlnu mám veľmi rada, a vôbec všetku novú vlnu, aj tú československú. Toto bol však trochu zvláštny film. Už keď nás upozornili, že postavy budú viesť dlhé intelektuálne diskusie, sa to v publiku trochu mrvilo. Ja som sa na to tešila. Rozhovory nakoniec boli to jediné, o čo vo filme išlo, pretože všetko, čo nám chceli tvorcovia povedať, bolo v nich. Kamera bola veľmi statická, postáv, akcie, interiérov aj exteriérov veľmi máličko. Herci mali naozaj ťažkú úlohu - naučiť sa toľko textu. Nechýbali však humorné scény, čo pobavili, takže som bola celkom spokojná a na Novú vlnu nezanevriem. ()
Spoilery: Po částečném prospání prvních 15 minut (mše v kostele a rozhovor dvou přátel o Pascalovi a matematice byly pro mě v podstatě nestravitelné) a mému ambivalentnímu vztahu k francouzské nové vlně, se mi film vlastně docela líbil. Když přestanete poslouchat ty řeči o matematice, filosofii a náboženství, objeví se před vámi roztomilá moralitka. I přestože se dva lidi k sobě přitahují jako magnety, v cestě jim stojí "pouze" rozdílný pohled na život a jejich cesty se nakonec rozejdou. Jako ze života. (FNŘ 2010) ()
[3,5*] "Mathematics distract from God. A useless, intellectual diversion." Dráma zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku mi trochu vadilo to množstvo (pseudo)filozofických (a náboženských) reči a tiež dosť otravná postava dávneho priateľa Vidala. Keď ale ten konečne opustil scénu, film si ma dokázal podmaniť. Potom sa na malom priestore rozvíja výborná psychologická dráma, iba s troma postavami a zaujímavým, trochu prekvapivým rozuzlením. Výborní sú všetci traja herci (Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabian a Marie-Christine Barrault) a výborná je i čiernobiela kamera Néstora Almendrosa. "Women have taught me a lot, morally speaking. That sounds..." "A little vulgar." ()
[FNŘ 2010] Rohmer natočil překvapivě zábavnou sondu do života jednoho konzervativního katolíka. Svou konverzační povahou je film bezpochyby předobrazem filmů Před úsvitem/soumrakem, zároveň ale naprosto nenápadně buduje jakousi "zápletku", která má dokonce ve svém závěru zajímavý zvrat. Veškerý děj přitom vychází pouze z dialogů, což je poměrně husarský kousek. Určeno ale jen pro zapřisáhlé příznivce Nové vlny. Některé scény jsou totiž až příliš natažené. Například již úvodní kázání v kostele... ()
Galerie (37)
Zajímavosti (5)
- V roce 2013 označila redakce časopisu Télérama tento film za nejlepší film Érica Rohmera. (classic)
- Exteriéry jsou ulice, domy a obchody města Clermont-Ferrand fotografované během vánočních slavností s osvětlením a hustým sněhem; apartmánová chata na Ceyře, kde žije Jean Louis (Jean-Louis Trintignant); závodní jídelna Michelin; kavárna Le Suffren (Avenue Julien, Clermont-Ferrand), kde se Jean Louis setkává s Vidalem (Antoine Vitez); Auvergneská bazilika v románském stylu Notre-Dame-du-Port, kde se Jean Louis setkal s Françoise (Marie-Christine Barrault); Maudin (Françoise Fabian) byt je na rue Mouffetard v Paříži; pláž se nachází v Belle-Île-en-Mer, Morbihan. (classic)
- Protiklad mezi katolickým inženýrem a svobodnou ženou vede k výměně názorů na náboženství (včetně slavné Pascalovy sázky) a lásku. Tyto dialogy o Pascalovi, které vede Jean-Louis (Jean-Louis Trintignant) se svou komunistickou spolužačkou ze střední školy a Maud (Françoise Fabian), jsou přímo inspirovány pořadem L'Entretien sur Pascal s filozofem Bricem Parainem a dominikánským knězem Dominiquem Dubarlem, který Eric Rohmer natočil v roce 1965 pro televizi. (classic)
Reklama