Samba

I když se samozřejmě nejedná o tak přelomové dílo, jakými Nedotknutelní bezesporu byli, stále si ti dva frantíci udržují laťku velice vysoko a ze svých standardů neklesají. Opět jsem viděl silně lidský film, postavený především na neuvěřitelném charisma Omara Sy, doplněný znovu hudbou Ludovica Einaudiho, která už snad ani laskavější být nemůže. Zároveň trvám na faktu, že francouzština jako jeden z mála jazyků dokáže vdechnout filmu zcela zásadní, tolik potřebnou jiskru a ve filmovém diváku vyvolat silnou empatii.....................moje hodnocení = 8,5 z 10. (25.11.2015)

Je to od Nakacheho a Toledana koneckonců obrovská troufalost. Opět útočí na diváka skrz nevtíravou Einaudiho hudbu, bodují díky aktuálnímu námětu a v první řadě spoléhají na zdrcující charisma a odzbrojující úsměv Omara Sy. A jako zázrakem opět vítězí. Jejich Nedotknutelnými tak důkladně prověřené zbraně neztratily ze své palebné síly vůbec nic a přestože je celá situace opět náležitě nadlehčena a pro pracující ze sociální sféry ve své podstatě tak trochu neuvěřitelná, nemám slov. Tohle je totiž pokus odvyprávět příběh z problematiky, nad kterou se sice drtivá většina lidí pousměje, dojme i zakroutí hlavou, ale po odchodu z kina zapomene. A takovým přece nejde nefandit. (10.04.2015)

Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní, hledám suché místo s teplým té.... aneb nymfomanka Charlotte Gainsbourg, která už zase není nymfomanka, ale vlastně stydlivá, zakomplexovaná a křehká holka, která si hledá své útočiště na zemi. Odmítám tenhle příběh srovnávat se současnou politickou situací, protože byl natočen před ní a nespravedlivě vyznívá jako sluníčková agitka. Pro mě je to příběh o lidech a romantice, sice možná neuvěřitelný, i když ani ne tak kvůli barvě pleti jako odlišnému sociálnímu postavení, zkušenostem a vzdělání (přece jenom holka z vrcholového managementu a myč nádobí mnoho společného nenajdou), ale pořád v podstatě krásný a ano, já byla spokojená. Rozhodněo chlup víc než s bájnými Nedotknutelnými. (04.01.2016)

Ano, určitě u mě utrpěla očekávání, která jsem po Nedotknutelných logicky měl. Ale i bez nich by se mi to nelíbilo, protože to bylo hrozně o ničem. K tomu se mi nezdála ta očividná objednávka EU (viz verbal), která z toho čišela tak mocně, až mi vichr z obrazovky rozcuchal ofinu. Sračka, která mě navíc netrefila ani vnitřně. 30% (10.07.2017)

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. (22.05.2020)