Příchozí

Chápu, že bez "povinných" klišé by tvůrci neměli co žrát, ale moc mě to nezajímá. Námět ok, "objevná" fejsbůková moudra už tolik ne. I když je roztomilý, že jsme natolik zdegenerovaný, že se musíme takhle vychovávat. No tak snad to konečně klapne, držim palečky. ..... Addamsovic (neplést s Adams) pacičky hezký. (22.01.2017)

"Jsem člověk a co jste vy?" Jak co? Snad kdo. Vždyť je to živé, škaredé, sedm nožek to má a vypouští to kolečka. Já se tedy přiznám, že kdybych měl prověrku pro pokec s mimozemšťany, tak si ji v případě kontaktu nechám zrušit, půjdu si zahrát tenis a budu čekat na to, jestli mi Abbott s Costellem vylepší forhend nebo mě sežerou. Mě totiž tohle hledání komunikačního kanálu moc nebavilo a ty "velké myšlenky", které poletovaly potrubím vejce na stojáka, nebyly pro přízemního člověka mého typu příliš zajímavé. (17.05.2017)

Ztvárnění nelineárních emocí v lineárním vyprávění naráží notně na své limity. Villeneuveovo sci-fi zase na hranu současného žánrového povědomí. Divácké zmatení podtržené trailerovými scénami, které ve filmu neuvidíte, může věrně kopírovat to lidské ve filmu. Podobně jako chtít za každou cenu hledat melodii v hudbě Jóhanna Jóhannssona. Skvělá práce se zvukem, diegetickou a nediegetickou složkou hudby, umocňuje zážitek způsobem, jaký jsem na filmové plátně nezažil snad roky. Sci-fi-feelingová lázeň. (13.11.2016)

"If you could view your life as an image, a story told in one nonlinear and infinite symbol, would you change it?" Ale i přes některé moc zajímavé myšlenky v pozadí + nevšední scénář kdyby něco takovýho nastalo, nám ARRIVAL nesedl herecky (obličej Amy Adams už bych teď radši nikdy znovu neviděl) i celým svým provedením, takže za mě nuda až otrava s divnomimozemšťany, dcerkou u jezera a prostě "bohužel". P.S. Ale musím říct že ten samotný nápad mi ještě nějakou chvíli v hlavě pracoval. (09.02.2017)

Můžu namítat, že scénář je hodně klopotnej, ale nemůžu popřít, že mě jeden z nejlepších žijících režisérů totálně zhypnotizoval. První třetina má tenzi, která žďíme dech (promyšlenost záběrů a jejich skladba je daleko nad vším, co dneska můžete v Hollywoodu vidět). Zbylé dvě třetiny se neubrání náznakům neobratnosti a banality, jenže potemnělý Youngův vizuál a geniální sound design zvýrazňují nosnou emoci Chiangovy předlohy. Není to film o blízkém setkání s tvory z hvězd, ale o blízkém setkání s námi samými. S našimi fóbiemi i smrtelností. A hlavně film o největším prokletí ze všech - lineárním vnímání času. Zápletka může občas šlapat vodu frázovitých zvratů a matných vedlejších postav, ale tenhle hluboký podtext, který tak moc chtěl vyhmátnou Nolan v Interstellaru, mě zabil - i díky tomu, že výkon Amy Adams je absolutně odzbrojující. Kanárek, který ve filmu provází vědecké výsadky jako citlivý senzor, je pro Příchozí dobrá metafora. Tenhle film pracuje s tak jemnými nuancemi, že je vlastně člověk může přehlédnout. Jsou schované pod silnými vibracemi, ale i když jsou slabounké, nakonec převýší všechno. Level očekávání směrem k Blade Runnerovi se dotýká maxima. Nejlepší sci-fi roku. (09.11.2016)