Příchozí

Příchozí je zatím nejlepší a rozhodně nejpůsobivější Villeneuvova hollywoodská velkoprodukce. Jde sice o sci-fi s pořádně ambiciózním konceptem, který si s kruhy hraje nejen při komunikaci s emzáky... ta matematická propočítanost a klasicky villeneuvovská audiovizuální vypiplanost ale pracují ve prospěch velmi emotivního a místy až nesnesitelně dojemného sci-fi melodramatu o zásadních aspektech života na Zemi. Zatraceně silná, místy až vyčerpávající podívaná, jež suverénně pokračuje v tradici procítěných science-fiction z ranku Kontaktu nebo Interstellar. Zatím film roku. (08.11.2016)

Jeden z těch vzácně jemných a zahloubaných (velko)filmů, které ke svému cíli spějí pomalu a obezřetně (doslova, jako by našlapovaly po špičkách), a v nichž ticho a ševelení větru v trávě znamenají přinejmenším tolik (ne-li více), co tradiční propriety vědeckofantastického žánru a nadlidsky velká dramatická gesta... (11.11.2016)

Amíci se konečně odvážili natočit výpravné sci-fi, které i bez akce dokáže udělat díru do sci-fi žánru takovou, že na ní do konce života nezapomenete. A k tomu přichází s neotřelými nápady a náměty, které nejsou profláklé a nezakládají se na značce, jako třeba cokoliv z komiksového průmyslu. Příchozí je prostě filmařský nářez roku. Film, který přichází nejen se zajímavou myšlenkou, ale zapracovává ji do další série originálních nápadů. Například jsem si hodinu a půl myslel, že se docela orientuju, abych pak v poslední půl hodině tápal a musel nad filmem po zbytek večera přemýšlet. Dlouho se mi to nestalo a jsem pokaždé rád, když se s něčím podobným setkám. Denis Villeneuve je pro mě jeden z nejzásadnějších amerických (kanadských) filmařů současnosti. Plus musím poděkovat i mistrovi minimalismu Jóhannu Jóhannssonovi, který opět zazářil a ke své (ne)hudbě doplnil naprosto skvostně Maxe Richtera. Jak říkám...Film, který je geniální, jak v myšlence, tak ve zpracování v poměru zvuk vs. obraz, čímž splňuje veškerý předpoklad pro kvalitní sci-fi. (07.12.2016)

Zestručněno nadoraz lze o snímku prohlásit, že je to film o komunikaci. Pozemská civilizace se poprvé ve svých dějinách ocitá nadotek mimozemské technologii a životu pocházejícímu odněkud z hlubin vesmíru. Nikdo netuší, co mají posádky 12 obřích kosmických lodí za lubem. Atmosféra rychle houstne, v některých zemích získávají vliv stoupenci vojenské akce a pokud se urychle nenajde nikdo, kdo by zjistil, o co návštěvníkům jde, skončí to průšvihem. Příchozí se mohou opřít o dvě výrazná plus. Amy Adams v roli badatelky Louise Banksové dostala jedinečnou šanci ukázat propracované psychologické herectví na maximálním prostoru - její hrdinka prakticky nesleze z plátna - a využila jí, myslím, na jedničku. Současný Hollywood nedává moc příležitostí ukazovat civilní herectví ve filmech, které aspirují na titul Událost sezóny. Denis Villeneuve je oprávněně považován za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Nenatočil ani konvenční žánrovku, ani velkolepý blockbuster, místo toho jde cestou uměřeného komorního dramatu s citlivým přístupem ke své hrdince. Zvolené výtvarné řešení kosmických lodí je originální a působivé. Pokud srovnám Příchozí s výraznými zástupci sci-fi žánru posledních let, kladu ho před Gravitaci, ale např. Interstellar mi přišel atraktivnější a působivější. Osobně mám problém se snahou o dojímání, navíc tam, kde film začíná filozofovat a zabývá se metafyzikou, se s ním spíš míjím. Některé dary považuji za danajské a ten, který přerostlé chobotnice věnovaly pozemšťanům, si klidně mohly nechat od cesty. S volbou, kterou hrdinka učinila, vnitřně nesouhlasím, postavil bych se na stranu jejího muže. A do třetice, v pohledu na problém komunikace s cizími civilizacemi se přikláním na stranu skeptiků typu Stanislawa Lema nebo našeho Ondřeje Neffa. Celkový dojem: 75 %. (17.02.2017)

Krásná sci-fi s jímavým poselstvím pro jedince i společnost. Zneklidňující snímek, který však téměř po celou dobu pracuje až s dětskou fascinací ženské hrdinky cizími bytostmi à la Kontakt či Propast, a konečně film, ve kterém mimozemšťani nekomunikují v angličtině a nemají dvě nohy. Ostatně scény s dorozumíváním, které je pojato opravdu originálně, jsou těmi nejlepšími částmi filmu. Čím míň však víte, tím lépe, takže škoda dosti spoileroidního traileru. Pohyb lodí, respektive jejich snímání je ve velmi utlumeném stylu, což je opravdu osvěžující v porovnání s blockbusterovým pojetím nablýskaných plavidel s kanóny a výbuchy./// *Mírné spoilery* Když už začínají flashbacky na dceru lingvistky mírně nudit, ukáže se, že struktura vyprávění není tak prostá, jak se zdá. Když už se příliš vrší vojenská klišé, kdy Rusové zabíjejí vědce a velmoci zbrojí, přichází film se zvratem tak naivně absurdním, že by se cynik smál. Avšak tahle vizuálně vytříbená a herecky velmi dobře zvládnutá (zejména Adams, méně už opuchlý Renner) sci-fi je tak přesvědčivá, že by toho generála Čínské lidově-osvobozenecké armády asi opravdu dojala. 85 %. [Kino] (09.11.2016)