Hana a její sestry

Hanu a jej sestry som premiérovo videl pred necelými 20 rokmi. Dnes, po repríze, jednu hviezdičku uberám, pretože som medzičasom pretrpel množstvo Allenových filmov a začínam mať v nich trochu prehľad. Hana a jej sestry patrí podľa môjho názoru medzi lepšie Allenove filmy. Pozitívom je, že sa v ňom ako herec vyskytuje pomerne zriedka a že som sa niekoľko krát aj zasmial, čo je u mňa v prípade jeho filmov veľká vzácnosť. Film je dobre obsadený, dialógy nie sú odfláknuté, mozaika príbuzenských prepletencov je prehľadná, len neviem či mal film k niečomu dospieť a ak, tak prečo sa to nepodarilo. (11.11.2014)

Proč nepřiznat, že Woody Allen a jeho poněkud infantilní svět nikdy nebyl tak docela mým šálkem čaje. Na druhou stranu, nezávisle na svých pocitech a sympatiích, nemohu neuznat, že tento Američan je bohem políbený a z jeho ruky vycházejí skvosty, které v paměti zanechají alespoň stopu. Což je v tomto případě současně i moje pokorné doznání. V matné spleti obtížně rezonujících pamětí dominuje Hanina stmelující úloha v rozsáhlé rodině, která je odměňována zneužíváním ("Marto, Marto, pečlivá jsi" pronáší v Novém zákoně Ješua-Ježíš). A pocit, že jsem zhlédl něco hodně krásného, na co bych neměl zapomenout. Jak to dopadlo, vidíte sami. A těch dvacet let mne zas tak moc neomlouvá. Ach jo. (21.04.2008)

Tohle že je film Woodyho Allena? Úpřimně, kdyby zde sám Woody nehrál a neřešil v rámci své postavy i něco málo sexu, málem bych nevěřil, že toto sympaticky odlehčené drama ze života natočil právě on. Pár zkušeností s Allenovou tvorbou sice už mám, ale po všech těch experimentálních komediích typu Zelig, Seber prachy a zmiz nebo Spáč, které mi povětšinou nesedly, mám snad poprvé štěstí vidět z jeho tvorby „normální“ film a rozhodně mě ním pan režisér a scenárista v jedné osobě mile překvapil. Hana a její sestry je klasickým příkladem americké nezávislé tvorby 80. let, to jsou ty obyčejné filmy ze života obyčejných lidí, které však díky výborným scénářům a hereckým výkonům dokážou přinést i neobyčejný zážitek. Tento vybočuje zdařilým propojením několik příběhů v jeden nápaditý celek, stejně jako osobitou poetikou s jemným humorem. Trochu jsem se bál, zda nepůjde o film až příliš určen pro ženské publikum na to, abych si ho užil. Ale ono ne, má to poutavě vykřeslené vztahy a postavy, které jakoby přímo žily a mnohé z dílčích zápletek mě dokázaly zaujmout (zejména ten pocit drobné zrady při upřednostnění jednoho milovaného před druhým) či jiné situace a dialogy i rozesmát. Výjimečně mě neiritoval ani Woody Allen jako herec a právě jeho postava hledající smysl života v bludném světě skepsy a zklamání celý film s krásným nadhledem odlehčovala. Ba co víc, Woody tentokrát stvořil tak pěkný film, že mu hravě odpouštím i propagaci bratří Marxů a jejich Kachní polévky. :o) Herecké výkony všech zúčastněných (mezi nimiž mě svou účasti v tomto typu filmu a nezvykle civilní polohou příjemně překvapil Max von Sydow) jsou hodné obdivu a vše navíc podbarvuje pěkný hudební podkres od klasiky až po jazz a swing. [90%] (18.07.2021)

Další Woodyho krásný film.Sice se znovu nedokázal vyrovnat Annie Hallové,ale přesto se mi líbil hodně.Nejlepší je samozřejmě samotný Woody v roli hypochondra Mickeyho.Skvělý je tady i Michael Caine a prakticky všichni ostatní.A k tomu krásný,nevlézavý happy end.Určitě jeden z nejlepších Woodyho filmů. 90 % (28.08.2009)

Nebavilo stejně jako většina allenovek začátku devadesátých let. Rozhodně to chce originál, dabing s Terezou Kačkou Duchkovou a Jiřím Dvořákem dabujícím důchodce se fakt nedá. Plané plkání, které ani pár scén s Woodym a jeho fóbiemi nemůže vytáhnout nahoru, a hlavně, odpudivá Mia Farrow, jíž měli po určitém věku zakázat veřejně vystupovat, a několik dalších žen v silně neproduktivním (aspoň pro mě) věku, které by neustále chtěly mít dítě, a při tom žijí s manžely téměř nad hrobem. (01.08.2015)