Kvílení

Uřvaný, ubulený, uječený a nesympatický postavy posílají jinak hodně slušnej mystery thriller o třídu níž (přesně tak tomu bylo u Chasera) + dvě hysterický rituální scény, který dohání k naprostýmu šílenství! Výslednej dobrej dojem udělala finální půlhodina. (05.10.2016)

Silný film, ale divácky trochu náročnejší, čo je ešte umocnené tou fatalistickou minutážou. Ale pozerá sa dobre, je luxusne natočený aj odohratý a postupne sa prepletá viacerými temnejšími žánrami (+ následne ich subžánrami), bez toho, aby sa nejak naštrbil celistvý dojem. A po vygradovanom, mrazivom a pre mňa nečakane uspokojivom finále, som dostal chuť si tento kórejský KLENOT pozrieť znova. (22.07.2016)

Exorcismus, obětování zvířat, duchové, vraždy, vypálené domy, mrtví ve studně, čarodějnice, zombie.... nacpat všechny tyhle prvky do jednoho filmu může znít absurdně a katastroficky, ale světe div se - Korea to zvládla celkem dobře a umírněně. Po zhlédnutí filmu mi přijde, jako bych viděl tolik scén jak z 10dílného seriálu a 160 minut je sakra hodně na zvládnutí, ale kdo vydrží, bude nakonec spokojen. V podstatě je to souboj dobrých a zlých duchů, ve kterém se režisér nenechal všemi svými prvky unést a vložil do filmu od každého část aniž by zacházel do extrémů či detailů a výsledně se mi tahle kombinace hodně líbí. Průběh filmu je takový dlouhý a obsahově hutný, místy se přiznám, že jsem se ztrácel, ale finále ve mě vzbudilo teda sakra dobrý pocit a takhle dekadentně pesimistický konec je to, co od pobodných filmů očekávám, ale nikdy nedostanu. Film táhle nahoru zejména pár intenzivnách scén (vymítací rituál malé holčičky...), závěrečný zvrat a celková nejistota diváka v tom, "kdo je hodný a kdo zlý", naopak dolů už zmíněná délka filmu, takže ačkoliv bych film hodnotil objektivně za 3, konec mě rozsekal a přidám i čtvrtou. The Wailing je jednoznačně film, který si budu pamatovat ještě dlouho a hlavně o to by mělo jít. (08.12.2020)

,,BYLI VYDĚŠENÍ K SMRTI, PROTOŽE SE DOMNÍVALI, ŽE VIDÍ DUCHA. ŘEKL JIM, "PROČ TY POCHYBNOSTI? PODÍVEJTE SE NA MÉ RUCE A NOHY. JSEM TO JÁ SÁM! DOTKNĚTE SE MĚ A PŘESVĚDČTE SE: DUCH PŘECE NEMÁ MASO A KOSTI, JAKO TO VIDÍTE NA MNĚ"...“ /// Případ korejskýho 1. oddělení, ve kterým se mísí žánry a krve je jak z prasete. Je zde hodně hororovejch výjevů a scén, ale jsou degradovány debilitou. Policajti jsou spíš kreténi a neustále maj nasráno v „topánkách“. Není divu, páč za půlku průseru si můžou sami. To se pak „strašidlo“ může snažit, jak chce. Když řádí Ďábel v americkým filmu, většinou vím, co bude následovat. Zato tady dlouho nevím, jestli to vůbec myslej vážně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vedle nás se nastěhoval Japonec. 2.) Zjistím, že jen korejskej šaman v sobě může mít víc tekutin, než fekální vůz . 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.10.2016)

Zjednodušeně a povrchně by se možná dalo zaškatulkovat korejskou kulturu jako "něco mezi" kulturou čínskou a japonskou. Ale aspoň podle korejských filmů soudím, že korejská kultura není jen "něco mezi", ale naprosto svébytný fenomén. Syrovost, těžkomyslnost, tělesnost, brutalita, nebo existenciální hloubka korejských filmů mi vůbec nepřipomíná grotesknost a naivitu filmů čínských, nebo popkulturní bizarnost těch japonských. Nejsem tedy na korejský film žádný expert a mluvím teď hlavně o horrorech a dramatech (což mnohdy, třeba i v tomhle případě, splývá). Ale z těch, které jsem zatím viděl, jich jen málo nebylo aspoň na čtyři hvězdy. A Gokseong není výjimkou. Přerod oplácaného buchtovitého bábovky, trapné a komické figurky, v dramatickou postavu velkého formátu, je možná psychologicky nevěrohodný, ale divácky hodně působivý. Málo věrohodná (a od začátku předvídatelná) je i zápletka s nevědomým bojem šamana proti druhému šamanovi, když jen stačilo, aby ten japonský něco žbleptl a nebyl takový tajnůstkář... Ale to nejsou vážné výtky, jen taková malá rýpnutí. A vím, že na to jdu příliš přísně logicky a psychologicky, vždyť je to "jen" horror... Tedy pardon, je to prvotřídní "áčkový" horror. Prvotřídně natočený horror s přesahem do žánru antické nebo shakespearovské tragédie (ehh, to teď ze mne takhle bombasticky mluví moje momentální nadšení a zároveň i má nekritická náklonnost k východní Asii). A prozradím ještě, že závěrečné rozuzlení mi parádně vytřelo zrak, a to mám zatraceně rád. P. S.: A mimochodem - všichni ti západní rychlokvašní režiséři a rychlokvašní rádoby kameramani se svými rozklepanými ručními kamerami, by se měli jít učit točit filmy do Jižní Koreje! (04.10.2016)