Domácí vězení

„Nechci se v tom šťourat, ale nechtěl by vrah po patnácti letech dělat něco lepšího, než krást jídlo ze spíže?“ Zlatá psychiatrická/napravovací léčebna, doma je to teprv horor! Už úvodní „profesionálně“ provedený zločin mě rozesmál. Přesto se moje očekávání od filmu ze začátku poněkud míjela se skutečností, protože Housebound je hodně zvláštní hororová parodie, resp. komedie. Co se tvůrcům daří opravdu mistrně, je právě pracovat s divákovým očekáváním. Střílí si z hororů a různé situace řeší buď přesně, jak to tak bývá či úplně naopak, člověk si nikdy nemůže být úplně jistý. Upozorňuje se na časté žánrové debility a klišé (to, co bylo divákům nabídnuto na konci, potažmo v úplném závěru, je naprosto geniální vysmívání se všem těm tupým ukončením s „oživlými“ postavami). Tomu odpovídá i atmosféra filmu, která je místy skutečně docela hororová, ale většinou se hned po chvíli nějak shodí, odlehčí nebo přeruší (např. „neústupný“ plyšový medvídek se svým: „Chci být jen kamarád.“). A do toho všeho chodí po domě znuděná a naštvaná hlavní hrdinka, která každou chvíli pronese nějakou pěkně ironickou poznámku, na kterou jí ostatní postavy (nejvíc mě bavila nesnesitelná matka) vhodně nahrávají („Když půlku věcí vyházíš, budeš tu mít hned víc místa.“ – „Tvoje máma má na vyhazování věcí vlastní názor.“ – „Jo, protože nikdy nevíš, kdy se bude hodit Ježíš v životní velikosti.“) nebo nahodí nějaký trefně otrávený výraz. Z momentů se mi moc líbilo kradení protézy, vrahovo „nabídnutí“ nástroje či využívání škrabky k ryze nekuchyňským účelům (a jestliže má mít každá správná hororová parodie originální zbraň, tak Housebound má splněno). Škoda jen toho občasného polevování tempa (které by spravilo důkladnější prostříhání), sráží to trochu jak soustavnější napínání, tak i bavení diváka. Směr Nový Zéland posílám slabší 4*. „Uzavřená mysl je nejhorší obranou proti paranormálnu. Co uděláš nepřátelskýmu duchovi? Unudíš ho blbejma kecama?“ – „Ne, fláknu ho do ksichtu!“ – „Nemůžeš praštit ektoplasmu!“ (26.01.2015)

Musíš překousnout hodně, než se dostaneš do té části filmu, kdy už si tak trochu postavy získají tvé sympatie. Neočekával jsem nic, přešel jsem "WTF" scény a na konci jsem se dočkal příjemného happyendu, ve který jsem tajně doufal. Eugiiiinééééé...!!! Konec stál za to a já z toho filmu mám dobrý pocit - Na jedno podívání, kvalitní "horror". (27.01.2019)

Mne sa to bohvieako nepáčilo. Pointa o odhalení „obyvateľa domu“ mi pripomenula minimálne dva iné horory (a vlastne asi aj to s Garym Buseym), ale nebudem ich menovať, bol by to spoiler. Problém tohto novozélandského čuda je najmä v žánrovej roztatárenosti. Občas chce vytvárať seriózne, tiesnivé pocity a hneď nato tam režisér hodí blbosť, ktorá mala byť vtipná, ale dosiahla akurát to, že sa strácajú posledné zvyšky rešpektu, ktorý sme dovtedy k filmu cítili. Občas to má niečo do seba a úplná strata času to určite nie je, ale proste to nedrží pokope. Hlavná hrdinka nesympatická, protivná pizda, ktorá je za svoje správanie skôr odmenená, než potrestaná (celé dni len spí, pozerá televízor a konzumuje sekanú, občas niekoho pobodá, ale omylom, takže si z toho polícia ťažkú hlavu nerobí). (30.06.2017)

Perfektní černá komedie. Díky svojí blbosti a totální neznalosti žánru se mi film ze začátku dost protivil, ale jakmile jsem pochopil, o co jde, nasmál jsem se hodně. První půlka filmu je umě obestřena tajemstvím, což ale na druhou stranu působí méně zábavně, no jakmile jsou vyloženy karty na stůl, začíná ta pravá horor-comedy zábava. Po čase snižuji na 4*. protože toto, nicméně za sebe doporučuju! 85% (23.11.2014)

Pár lidí, jeden dům, slušná atmosféra, nevybíravý jazyk, parádní prdel a jeden zajímavý plot twist. Housebound je přesně ten typ filmu, který mám rád. Je to sranda, je to originální, nejsou v tom profláknuté držky a přesto hrají herci dobře. Novozélanďané opět dokazují, že žánr komedie jim není vůbec cizí. 90% (11.08.2017)