Idioti

Ze všech von Trierových filmů mi zrovna tenhle přišel nejdelší. Navíc snad všechny ostatní Dogma filmy, co jsem viděl, mi připadaly povedenější. Opravdu silné scény se vyskytují poněkud řídce. Jediné, co je stejně kvalitní jako v ostatních režisérových dílech, jsou herecké výkony. Popravdě řečeno, čekal jsem víc. (21.10.2003)

Nemít to přemrštěné dvě hodiny, neváhal bych s pěti hvězdami, protože koncept i jeho provedení je oboje špičkové. Ale ne každý film se hodí pro takové natažení a Idiotům opravdu škodí. Ke konci už to maličko ztrácelo mojí pozornost, což je věčná škoda. Jinak ale typicky netypický Trier s vizí, kterou je velmi zábavné a na konci mrazivé sledovat. (10.12.2012)

Lars von Trier není režisér nýbrž výsměšný prznitel duší diváckých. Jeho film Idioti je mistrovské dílo bez použití hloupé moderní techniky. Ono se to člověku imponuje nesmyslnými výbuchy a vytuněnými snad i ponožkami. Není těžké otevřít hubu diváka divokou jízdou v autech připomínajících spíš trysková letadla. Sem tam nějaké ňadro, trocha vášně. Jde hlavně o tržby, ne o diváka. Tedy se může začít vrcholně pohrdat diváckou inteligencí. Ovšem to jsou ti druzí. Je Lars von Trier a pak ti druzí. Jiné dělení ve filmové branži jistě existuje, ale mně je ukradené, protože vylhané. Trier boří mantinely, ale co to dím, klišé věty a jejich pisatelé. Trier neví co jsou to mantinely. Stejně jako dělení filmové branže. Mantinely jsou tu pro druhé, to oni jsou nuceni vytřást ze sebe smrtelný chrapot únavy z vykonaného. Tam kde se Trier teprve rozhlíží a sestavuje úvodní titulky , ostatní se zaprděným obdivem k sobě samým skládají titulky závěrečné. Je možné uvažovat o filmové tvorbě, když točí Trier? Pochybuju. Lze uvažovat pouze o rodinných videích na téma – hele, támhle to buchlo (a krásně přehlušilo naši prázdnotu), támhle se blýsklo poprsí (jen se nekouknout do zrcadla a říct si proč), támhle se rozlévá smích nahraný na magnetofonový pásek (aby hned v zárodku zarazil ten náš, hysterický, zoufalý). Idioti jsou o skupině intelektuálů, kteří svůj život neřeší kravatovým uvázáním se k šibenici kariéry a perspektivní budoucnosti. Nakašlat na budoucnost. Nakašlat na všechno to pozlátko. Jsme, to by mělo být určující. Jsme. Nestačí to, sakra? Intelektuálové si ve filmu hrají na idioty. Na mentálně postižené. Naplněni humanismem se humanismu s ústy dokořán vysmívají. A víte co? Sluší jim to víc, než kdyby se jim z již zmíněného otvoru valily vlny transakcí naučených z učebnic filozofie, advokacie, lékařství čí kýho jiného nesmyslu. Jsme lidé. Baf. Opravdu. Nelžu vám. Nejsme jen chodící konzumenti hraček na zaplácnutí pozornosti. Ale ani vzdáleně. Stačí si jen promnout oči. Jistě, v některých případech by se mělo mnout minimálně smirklpapírem, ale s citem, pro boha. Ale ano, i Lars von Trier má ve filmu Idioti ňadra, i jemu tam trčí výbuchy. Ale ňadra jsou to výsměšně pornografická a výbuchy výhradně existencionální. Skvost filmové tvorby. Poklad, který by se měl poslat na ukázku ufonům do vesmíru. (14.02.2009)

Na Idioty jsme se koukali "skupinově" - smála jsem se jediná... Trier vytvořil zajímavé a rozhodně originální dílo na hraně snesitelnosti (2 kamarádky v polovině oděšly s tím, že se na takový hnus nebudou dívat). Je fakt, že mi představa mentálně postiženého, který řídí dodávku, přijde neuvěřitelně vtipná znakem mojí nemorálnosti a absence empatie? Proč by měl? Proč se stále skrývat před nějakým tabu? Trier tímhle filmem samozřejmě šokuje, ale zároveň i otevírá oči - neodcházejte v polovině, nezatracujte po prvních 10 minutách, prostě koukejte. (29.09.2009)

Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? (21.02.2005)