Hledej světlo (S01E09)

Spoilery! Finále, které příliš nezapadá do celého vývoje seriálu, ale co naplat. Přesně takhle to bylo i ve hře, kde si celou dobu syslíte každý náboj, abyste v závěru zažili pořádně krvavá jatka. Polomrtvý Joel vstal z nenadání z mrtvých a předvedl masivní řežbu. Fajn finále, ale neubráním se pocitu, že je to taková projížďka rychlíkem. Tempo seriálu bylo poněkud nevyvážené. Některé bezvýznamné momenty se táhnou jako sopel. Máme tady 2 epizody, které kdyby neexistovali, tak nikdo ze zdravých jedinců neřekne ani popel. Snad jen LGBTQ komunita by se ozvala, že tam bylo málo buzerantů a leseb. A pak tady máme díly, které jsou projety zbytečně rychle. Z tohoto finále jsem taky nebyl kdovíjak odvařený. Bylo to v pohodě, ale ronit slzy, že už mám seriál za sebou rozhodně nebudu. [70 %] (10.05.2023)

Skvělá epizoda, problém je kontext. Finále The Last of Us v podstatě přesně adaptuje svou předlohu. Bohužel epizodě značně ubližují určité aspekty samotného seriálu. Varuji rovnou, že mé zhodnocení se neobejde bez spoilerů. Už během seriálu jsem měl pocit, že příběhové odbočky trochu nabourají vztah mezi Joelem a Ellie a nebude tak dostatek času na vyobrazení rodičovské role Joela vůči Ellie, kterou má divák na konci cítit. A bohužel se ukazuje, že tomu tak je. K Ellie jsem ani zdaleka neměl tak silný vztah, jako tomu bylo ve hře. A přestože je finále velmi silné, ty emoce ve mně vyvolává spíše to, že znám právě tu herní Ellie a herního Joela. Provedení scény, kdy se Joel musí probojovat přes celou základnu Světlonošů, také není úplně na místě. Dlouhé pomalé záběry, kde by měla být cítit spíše hektičnost a strach o život Ellie, nefungují také z důvodu, že Joelovo drsňáctví nebylo ani z poloviny tak dobře prodáno, jako ve hře. Jak jsem zmiňoval, nejedná se přímo o problémy epizody, ale spíše toho, co ji předcházelo, proto mé hodnocení zůstává poměrně vysoké. (19.03.2023)

Jeden den hraje Melu Gibsonovi dceru a druhý už probíhá těhotná po lese… ten čas letí. Každopádně neskrývám radost - je to flashback! Takže jogurt-free děj. Bohužel jen 10 minut :(. Pak zase Mandalorian s jogurtem někam jdou a žvaní o hovadinách. Naštěstí žvaní obklopeni “správným vizuálem” a jogurt je jak vyměněný. Naprosto nulové chování nesnesitelné pizdy (jako kdyby to takhle nešlo od začátku). Bohužel když už konečně dojde na něco jiného (než žvanění) je to 10 minut před koncem (a samozřejmě ne celých deset minut) a musí to být zprzněné nějakou artovou idiocií (akce za doprovodu vážné hudby, která překrývá původní zvuk). Tohle je ztracený a bublina definitivně splaskla. (13.03.2023)

Drsná úvodní scéna a ta po ní jakbysmet. Hráči asi ocení i čistě herní vsuvku v nemocnici, na kterou navazuje poněkud očekávané, ale přesto rozpačité zakončení "Bostonské mise"; vyhlídky na ovce, mi jako lákadlo na druhou řadu nepřipadají. Ať se snažím být sebevstřícnějši a nehledat mouchy, pořád na tomto seriálu nevidím nic výjimečného, co by z něj mělo dělat událost roku. Super vizuál, dobří herci...jistě, ale tím disponuje spousta seriálů. Postrádám zajímavě rozvedený nápad, originální pojetí, prostě skvělý scénář. Ale abych jen nekritizoval. Silnou stránkou je míra věrohodnosti. Když dojde na nejhorší, tak se člověk řídí základními pudy. Každý člověk. Některé příběhy se nám snaží vnutit, že se řídíme srdcem, ale nebýt sám, ochranitelský pud, být součást smečky... i to patří k základnímu naprogramování. A tohle ukazuje The Last of Us, už od první epizody a působí tím autenticky. Takže i když je scénář jednoduchý, oceňuji, že tvůrci nezabředávají do patosu a nejsou doslovní. Nicméně, jakožto hrami nepoblíbený divák, bych tuto řadu zredukoval na max. 5 vydatnějších epizod. Celkové hodnocení 78%. V mých očích tak stále zůstává jedničkou mezi zombie seriály Kingdeom. (13.03.2023)

Vyvrcholení hry Last of Us velmi přispělo kultovnímu statusu, který si hra vydobyla. Tragický nádech, pravděpodobnost rozdělení diváků na dva tábory, nečernobílost a odveta světu. A přesně toto vše se vyvrcholení 1. série daří napodobit. Navrátivší režisér z minulé epizody, Ali Abbasi, zvládá všechny důležité momenty využít, výsledkem je intenzivní finále, které nepostrádá sílu původní hry. Už na samotném počátku se objeví videoherní Ellie. Ashley Johnson se tentokrát představuje v roli Anny, matky Ennie, kdy úvod s ní ukazuje, že i v krutém a zničeném světě může docházet k momentům radosti, které jsou ovšem často zastíněné dalším kopancem (jde o další důkaz toho, jak seriál zdárně rozšiřuje mytologii původního světa). Už úvod více vykresluje naznačené pouto mezi dvěma stěžejními postavami v rámci celé série, finále poté definitivně skáče do vyvrcholení cesty Joela a Ellieho, které nechybí téměř nic. Žirafy, šokující zjištění, bod zlomu, jedna stěžejní otázka, na kterou navazuje jedna odpověď a úderná tečka. Tvůrci seriálu se nevydávají kdovíjak výraznějším odklonem, nadále se snaží o maximální věrnost v rámci výpravy a známého příběhu. Těžit ovšem mohou především z Pedra Pascala. Ten již v první a šesté epizodě zvládl díky nadstavbě více prozkoumat Joela, budování jeho zbičované osobnosti poté vede k tomu, že je v jeho podání Joela vidět cílevědomost, díky předchozímu traumatu absence jakýkoliv zábran, někdo, kdo nerozlišuje oběť za vyšší dobro. Pedro Pascal finálem definitivně dokazuje, že lepší castingová trefa snad nemohla existovat. Posledních pár minut prakticky nejde vydechnout, síla konce původní hry přetrvává. Hudba Gustava Santaolally tomu celému samotná hodně přidává, nejdůležitější ovšem je, že příběh Joela a Ellieho dochází k po všech stránkách fungujícímu vyvrcholení. Alespoň prozatím.... (13.03.2023)