Klec bláznů

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)

"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. (30.05.2022)

Na 70. léta to nebylo špatné a určitě to bylo poměrně odvážné. Vše ale velmi, velmi teatrální a ještě více klišovité. Pitvořivé parodování homosexuálů a transvestitů (nejen) prostřednictvím ústředního páru a jejich služebné/ho už dnes vyznívá spíše trapně. Mladík a jeho snoubenka jsou zase naopak neslaní nemastní. Co se mi líbilo: scéna v kavárně; návštěva Renata za biologickou matkou syna; postoj Renata ke své identitě, a vůbec jeho jeho postava jako taková, odlišná od ostatních a zachraňující tak aspoň zčásti celkovou nekorektnost ztvárnění. Na DVD bych si tenhle film nekoupila, ale když půjde v TV, klidně se podívám znovu. (22.03.2015)

Remake je podle mě horší a to ze dvou důvodů: zaprvé nehraje tam Michel Serrault, zadruhé nehraje tam Michel Galabru (jeho míchání kafe mikrofonem!). Ugo Tognazzi je také dobrý, ale má smůlu, že všechnu pozornost na sebe strhávají zmínění dva herci. Povedený byl dabing, ve kterém převzal Jiří Prager po Stanislavu Fišerovi Uga Tognazziho a Jaromír Meduna po Soběslavu Sejkovi Michela Galabruho. Oba to zvládli důstojně a vyrovnali se předchůdcům (obvzlášť Meduna to měl těžké, vždyť komě Kašpárka a Angeliky není film, kde by Galabruho nemluvil Sejk). Obsazení Libora Hrušky jako Michela Serraulta do heterosexuální role by mě nikdy nenapadlo, ale tady mu to sedlo. Skipe, zkus se podívat na film Krást se musí umět (C'est pas parce qu'on a rien ŕ dire qu'il faut fermer sa gueule ), ačkoli to vypadá, že se po něm slehla zem. (26.11.2006)