Klec bláznů

Mezi hvězdnými výkony Michela Serraulta je tento na druhém místě, hned za rolí ve filmu Svědek. Všichni zúčastnění maličko přehrávají, ale k téhle komedii se to nejen hodí, ono to sem jaksi patří. Klec bláznů je jedna z mála komedií, kde nejsou slabší pasáže, vždy se najde důvod alespoň k lehkému nadzvednutí byť jen jednoho koutku úst. (29.07.2011)

Klec bláznů těží ze silného hereckého obsazení a pochopitelně z velice slavné divadelní předlohy, nicméně mám pocit, že je to film, který přece jen trošku zastaral a jeho slabinou je určité parazitování na tématu homosexuality a transvestie, kdy herci přehrávají, pitvoří se a žvatlají přesně podle těch nejpitomějších společenských předsudků. Na divadle se to snese, ale filmové plátno vyžaduje trošku uměřenější herectví. Moje hodnocení je pochopitelně ovlivněné znalostí divadelní předlohy, viděl jsem tuto hru v Karlíně a líbila se mi víc na jevišti. Celkový dojem: 65 %. (12.02.2008)

Skvělá komedie. Překvapil mě zejména Michel Serrault. Měl jsem ho totiž v hlavě zaškatulkovaného (samozřejmě kravina) jako staršího distingovaného pána, k čemuž přispěl zejména film Nelly a pan Arnaud. Ovšem v tomhle filmu byl jakožto "buzna" prostě perfektní. Fakt jsem se skvěle bavil od začátku do konce. (24.11.2006)

Klasika, nápad, afekt ... Přiznám se, když jsem se teď po letech na první díl díval znovu, že i teď jsem především v druhé části se u některých scén až styděl v tom dobrém slova smyslu za ty jednotlivé komediální konflikty. Klasika to opravdu je, právě po těch letech a mohu v tomto případě odpustit i to, že ta "komediálnost" byla z větší části postavena na pohledu na homosexuály jako na zženštilé buzny ... 7978 (26.10.2023)

Na tento film ma namotala scenáristická účasť Vebera. Jeho filmy doslova žerem a sú výbornou oddychovkou po blbom dni. Klec bláznů je vlastne transvesti show, kde sa kopa homošov prezentuje svojím umením. Ale vôbec to neuráža človeka a dokonca s nimi sympatizuje. Show alebo lepšie povedané kabaret prevádzkuje pán Bardi, ktorý zhodou okolností raz v živote podľahol žene a má s ňou syna. Vychová ho spolu so svojím priateľom Albym. Práve tu sa začínajú ich starosti a humorné situácie. Synáčik sa totiž chce ženiť a jeho vyvolená má za fotra silného moralistu a navyše člena politickej scény. Samozrejme takéhoto zaťa by asi ťažko prijal. Preto vznikajú humorné situácie, kde sa homosexuáli snažia prejavovať ako hetero. Je pozoruhodné, že v 70. rokoch vznikol takýto film. V niektorých krajinách asi všade okrem Francúzska by to možné nebolo. Túto odvahu treba oceniť, ale žiaľ film ma až tak nedokázal rozosmiať ako zvyšné filmy s podtlačou Vebera. O hudbu sa postaral Ennio Morricone, takže tu si človek užije dosýta kvalitného zážitku z tohto elementu. (17.03.2015)