Vybíjená

Vybíjená hořkých vzpomínek na studijní léta prostřednictvím osudového maturitního srazu u jezera, k němuž došlo po čtvrt století. Síla přátelství Jeffa (Ondřej Sokol), Toma (Michal Suchánek) a Skippyho (Richard Genzer) neochabuje ani po tolika letech, co školní lavice vyměnili za advokátní kancelář, učitelskou katedru a gynekologickou ordinaci. Z jejich profesí, až na nestandardně probíhající porod, neuzříme nic. Jejich náplní do vypsaných pér i per však zůstává třídní krasavice Eva, kterou si k oltáři nakonec odvedl Jeff, který si ji hned po příchodu do třídy "zamluvil". Ostatní dva se na něj nezlobili (když tak jen to v sobě dusili), ačkoliv Jeff má atraktivní blondýnku už vedle sebe jen z decentní manželské povinnosti a vyčítá jí její neplatonickou náklonnost k jejich profesorovi ještě z dob studií. Tuto vzpomínku provází pěkně nasnímaná retrospektivní scéna s temnými hudebním tóny. Na Toma se Skippem nezbyla žádná žena, prakticky nechtějí nic řešit k lepšímu, vypadá to, že jsou se svým staromládeneckým životem tak nějak smířeni a už vůbec jim nevadí obývat zanedbané prostory zatuchlého baráku, kterému trefně říkají "doupě". Ještě že jsou na světě oškliví lidé. K nim se řadí nosatá spolužačka Hujerová, která si na svůj vzhled chodí stěžovat až k Nejvyššímu do kostela, ale je ráda, že ve třídě neplatí za nejošklivější. Prim totiž drží spolužačka s přezdívkou "Větev", která se školního srazu už nedožila, neb boj se svojí ošklivostí v mládí vzdala na dráze metra. Osudy pěti hrdinů vyprávění se znovu po letech spojí, občas se přidá vnitřní monolog, z jejich života bude divák sledovat ty nejzásadnější životní momenty a osudové okamžiky od studií až po současnost. Zralý rozum a cit nakonec zvítězí nad krásou a ošklivostí. Těžko říct, odkud čerpal inspiraci a nápady pro svůj román Michal Viewegh, podle něhož zkušený Petr Nikolaev natočil svůj ironizující film, v němž není příliš silný příběh ani pointa, ale sympatické herecké výkony, jimž se ta životní frustrace dá v pohodě věřit. Přece jen je však znát literární původ díla, který nedovoluje více proniknout do všední reality, a někdy tak činí dost naivně i méně impresivně. Film následně působí rozvlekle, zvláště když se až do konce střídá nepříliš optimistická přítomnost s relativně pozitivní minulostí. Divák je nucen extrémně se zaměřit na herce. Vzápětí mu výběr mladších představitelů nepřijde zrovna ideální, protože se mladší verze příliš nepodobají svým starším, ale jejich herectví je neokoukané. Modelka Linda Bartošová toho za film moc nenamluví, ale se Simonovou Krainovou si jsou podobné. Ano, tenhle film proslavila Krainová. V podstatě se nemluvilo o ničem jiném, než že zde hraje jednu z hlavních rolí. Mám-li její výkon srovnávat s výkonem vysloužilé modelky Herzigové a její kreace v Pohádkáři", je Krainová hotová Meryl Streep. A rozhodně by ji režiséři měli dále obsazovat. Mladí a méně známí herci ve filmu na sebe solidně upozornili. U Geni, Suchoše a Sokiše jsem vděčný, že ze sebe nedělali kašpárky a byli nezvykle umírnění. Takže vlastně fajn setkání. Akorát malý problém. Divačky-čtyřicátnice budou mít ze vzhledově bezchybné Krainovky mindrák, dříve optimističtí čtyřicátníci nepřijdou na jméno panu spisovateli i režisérovi, a my kritici, mimo jiné, oceníme zvláštní pojetí a rytmus filmu, dobovou retro výpravu, absenci internetu a smartphonu v současnosti, přehlédneme tradiční product placement a pokocháme se vteřinovým záběrem na ztopořené bradavky top modelky v rouše Simonině. Jak málo stačí ke štěstí. 60% (29.09.2015) (méně) (více)