Píseň moře

Především děkuji programovému oddělení FF v Chotěboři, že kromě spousty hororů, sci-fi a fantasy filmů zařadily do programu festivalu i tento animovaný skvost. Myslím, že chybu neudělali, protože do Chotěboře jezdí vesměs publikum, které se zajímá o filmové zajímavosti, a tak se kino zaplnilo téměř celé. (A jedná se o první film, u kterého se na konci tleskalo.) Animace je netradiční, o to více funkční, pohádka je vkusně vyprávěna a nemá předvídatelný děj. Snímek funguje velmi dobře na lidské emoce, kromě výtečné animace se totiž opírá i o skvělý hudební doprovod, včetně hlavní písně... Rozhodně jsem rád za tento zážitek a snímek doporučuji :-) (14.07.2015)

Co se Kellsu u mě nepovedlo, to Píseň moře zvládla dokonale, zkrátka tenhle příběh jsem si užil a prožil naplno a opravdu se mi neskutečně líbil. Je to taková příjemná kombinace pohádky a keltské mytologie, která se opravdu krásně sleduje. Stejně jako u Kellsu je nutné i zde uvést pěknou barevnou animaci, která obzvlášť v poslední části, (když začne Saoirse zpívat) graduje do podle mého opravdu nádherného vizuálního zážitku. Když k tomu přidám hudbu, která je prostě kouzelná (především ústřední melodie), dále pak zajímavé charaktery v čele s neskutečně roztomilou Saoirse a příběh, který sice není příliš složitý, ale o to víc je emotivní, dostávám zážitek pro mě veskrze dokonalý a tedy za mě naprosto jasných 5* a 10/10. (17.03.2015)

Přijít při narození sourozence o maminku není úplně nejlepší předpoklad pro sourozeneckou lásku. Němá sestra vás k citům nepřemluví a morousovitý otec taky není úplně to nejpotěšeníčkovatější potěšeníčko. Pak už fakt, že je babička protivná sůva, přijímáte s nadhledem svých zralých devíti let. Do toho poklidného marastu najednou vpadne protivná sůva s myšlenkou, že se musíte přestěhovat do města. Naštěstí váš bobtail má geny Gora a GPS, takže se navzdory svému orientačnímu smyslu se psem shledáte a pokračujete v cestě správným směrem. Averze vůči sourozenci je průběžně obrušována zobáky zlých sov (tentokrát ptáků, nehledejte souvislost s dříve zmíněnou babičkou) a kameny. Jak bez citu musí být ten, kdo blízkého vidí trpět, může ho bolesti a zraňujících citů zbavit a neudělá to. Nejlepší je být z kamene (toho Huga vykrádám vědomě), nic necítit a ani se nehýbat. Šťastní kvadruplegici! Kde je v koprodukci Izrael, který zjevně dodal cvičené tuleně? Poselství filmu jsou dvě. 1. I když jste prepubertální blonďatý chlapec, co intenzivně potřebuje rovnátka, můžete být užiteční. 2. Nikdy nešukejte tuleně. (22.03.2015)

Přirovnávat tento film k Mijazakiho Cestě do fantazie je už hodně ohrané, ale člověk se tomu stejně nemůže ubránit, protože se to prostě přímo nabízí. Nic to nemění na tom, že si tento film jde podle mě svou cestou, a hledat zde nějaké "zkopírované nápady" by mi přišlo hodně nepatřičné. Už proto, že vstup tohoto filmu do české distribuce považuji osobně za jednu z hlavních filmových událostí tohoto roku a mistrovský tah od Aerofilms - v případě tohoto filmu skutečně projevili mimořádně šťastnou ruku při výběru a já jsem jim za to vděčný. Film je to neuvěřitelně roztomilý (v tom dobrém slova smyslu), podmanivý a vyloženě okouzlující - ta překrásná animace si prostě musí každého získat a bezmezně ho očarovat. Samotný příběh mi sice přišel maloučko slabší, ale za sebe tomuto nádhernému filmu nemůžu dát jiné než maximální hodnocení, protože to je film přetékající citem a úchvatnou atmosférou světa, do kterého by se chtěl člověk stále vracet. Výjimečný filmový zážitek a hluboké dojetí - po doběhnutí závěrečných titulků se vůbec nechce vracet do reality. Kdo stále neviděl a má rád kvalitní animáky, doporučuji všemi deseti. (07.09.2015)

Oproti současnému triumvirátu manga / Disney / Pixar je kreslený styl Písně moře příjemně svůj. Disproporční kresba umě doplňuje touhu tvůrců nahlédnout dětskýma očima intimní příběh o vypořádávání se se ztrátou blízké osoby skrze báje keltské mytologie. Tušená hranice mezi fantazií dítěte a jeho potýkáním se s reálným světem dává příběhu sílu a nesmírné kouzlo. Škoda jen závěrečných deseti minut. Z promluv dětí se totiž právě ono dětské vytrácí a oproti všemu, co přecházelo, v promluvách zůstává jen šustot scénáře zoufale dospělého a unaveného scénáristy. (16.09.2015)