Yoga Hosers

Aneb jak se někdo snaží tak moc, až to bolí. Kevin Smith pro mě donedávna znamenal tvůrce, na jehož humoru jsem vyrůstal a kdo pro mě byl důležitým tvůrcem, jehož filmy a stand-upy o zákulisí jeho tvorby byly špičkou. Jenže pak přišlo pár slabších filmů (nikoliv však vyloženě špatných), které ovšem následoval přerod adorovaného osobitého tvůrce v žánrového břídila, který vlastní ochotu se někam posunout nebo se vyvinout obhajuje bojem proti studiovému systému a kdoví čemu. Tusk ještě beru jako záležitost pro vybranou sortu jedinců, ovšem to co předvádí Yoga Hosers, to nemá absolutně omluvu. Šíleně nucená, křečovitá hovadina, která postrádá jakýkoliv relevantní humor (snaha podkuřovat současným náctiletým od naprosto mimo tvůrce, kterému táhne na padesát fakt není sranda). Špatné herecky, vizuálně laškující až s tvorbou studia Asylum a výsledný nechápavý výraz, který minimálně v mých očích uzavírá kapitolu s názvem Kevin Smith. Člověk, který toto přivede na svět a je na podobný výtvor pyšný (se slovy, že je pro jeho fanoušky), si totiž nezaslouží pokračovat ve svém vlastním odkazu. Na Clerks III jsem se těšil, po tomhle je ale nejspíš tak jako tak vynechám (pokud tenhle ten "film" nepohřbí kariéru páně Smitha nadobro). (15.10.2016)

Snažil jsem se brát Yoga Hosers s nadhledem a i jsem se na ně těšil, ale strašně mě film zklamal. Bylo mi jasné, že to bude příběhově naprostý úlet, ale tohle není úlet, tohle je kravina prodávaná jako nějaký hlubokomyslný kousek. Výkony jsou všechny parodické a praktický nic nefunguje, ať už vizuální efekty, tak jakýkoliv vtípek. (16.10.2016)

Dvě pubertální, jógu cvičící blbky závislé na chytrých telefonech vs. čerstvě rozmražený führer imitující hlas hollywoodských hvězd a jeho naklonování klobásoví mininácci naplnění zelím a odhodláním vstupovat do řitních otvorů. To vše v Kanadě.. Ano, už podle vyčerpávajícího popisu zápletky je jasné, že je to z 90 % blbost a zbylá polovina je sračka, ale rozhodně po panu Smithovi nežádám, aby si před nás klekl a řekl: „Sorry aboot that.“ Ocenil jsem kvantum popkulturních odkazů, uctil svatost svobody tvůrčí nezávislosti a pobavil se jak protikanadským vyzněním (celek), tak protiamerickými detaily (triko s nápisem Red, White, but Never Blue). Gay LaPointe s putujícími bradavicemi se navíc chvilku viděl s dcerou, zazněla rocková coververze kanadské hymny, Nazi Osment přesvědčil, že by se už nevlezl ani do kalhot maršála Göringa a režisér si drobátko postěžoval na ty zlé hajtující kritiky. Očekávám, že završení trilogie True North (Moose Jaws, něco jako Čelisti se soby) už naláká jen režisérovy hardcorové fandy, otrlé zvědavce či zoofily a recenze budou hodně kruté. I když, kdyby dali zase dohromady Goalie Golema, nebude jich tolik.. (07.02.2017)

Presne ten druh filmov, pri ktorom si hovoríte neustále čo sa to dopekla deje? Smith išiel strašne nediváckou cestou a mám pocit, že sa zabáva na tom ako divákov nasiera. A robí to v kruhu svojej rodiny a s úsmevom na tvári. Yoga Hosers sú druhým dielom Kanadskej trilógie vychádzajúcej z podcastov aké Smith robil. Príbeh Kanadských nacistov a zabijáckych párkov, satanistických kultov a iných podivností o ktorých je celý tento príbeh aboot je natoľko divný, že je vlastne super. Nič tam nedáva zmysel. Vyžaduje si to od vás veľkú dávku pochopenia a otvorenej mysle... pretože príbeh sa nikam neposúva a je len dekoráciou v živote dvoch študentiek, ktoré majú radi podivnú yogu a snažia sa nebyť basic. Rovnako ako Tusk to vo mne vzbudzuje nadšenie a zároveň to v mnohých ohľadoch nenávidím za tú prízemnú tuposť. Ale bavil som sa. Strašne by som chcel vedieť či potom rodinka Deppovcov a Smithovcov skočí po natáčacom dni na palacinky s javorovým sirupom. Kopec odkazov na Moose Jaws potešia. Teším sa. (09.10.2016)

„Wunderbar!“ Kokoooos, to čo bolo??? Ale nie, teraz vážne. Kevin Smith sa síce preslávil ako režisér konverzačných komédií, v ktorých sa postavám nezavrie pusa, ale mne sa viac páčia jeho hororové pokusy. Po vynikajúcom Krvavom štáte, ktorý bol smrteľne vážny a temný, sa Kevin vrhol na Mrožieho muža. Ktorý už až taký extra temný nebol. Ponúkol viacero nezabudnuteľných, hnusných výjavov a niektorí diváci, vrátane mňa, ho prirovnávali k beštiálnej Ľudskej stonožke od Toma Sixa. Pár vecí mi vadilo (najmä humorné vsuvky). Reakcie boli správne búrlivé, škandalózne a kontroverzné, čo bolo zrejme presne to, čo chcel a tak sa vrhol na rip-off. Film s „jednotkou“ spája nielen postava absurdného súkromného detektíva (Johnny Depp v jednom z najhorších výkonov svojej kariéry), ale i postavy dvoch kamošiek, mladých trubiek, ktoré sa v Mrožom mužovi mihli ako predavačky vo večierke. „Dvojka“ je komplet o nich, okrajovo sa spomenú udalosti ohľadom Justina Longa a hor sa na nový prípad, do ktorého znova strká svoj nechutný nos obskúrny Depp. Tento film sa na horor ani len nehrá, je to čisto WTF komediálna záležitosť s pár krvavými nápadmi. Chápem, čo sa divákom na tejto snímke nepáči, ale mne sa práveže TO na „Jógových blbkách“ páčilo. Bizarný scenár je plný neuveriteľne hovadských nápadov. Veľa tomu dáva i ústredné babské duo (dospievajúce dcéry Johnnyho Deppa a Kevina Smitha!), ktoré sú presne také bláznivé a pojašené, aké mali byť a kým iných to možno iritovalo, ja som sa v ich spoločnosti cítil dobre. Veľakrát mi to pripadalo až tak, že sa v niektorej scéne mali tváriť vážne, no proste im to nedalo a uprostred scény vybuchli do smiechu (a režisér to tam nechal). Yoga Hosers je typická smithovská konverzačka (do ktorej sa ešte ako bonus pridala Deppova bývalka a matka jeho dcéry) s tomu odpovedajúcimi silnými hláškami a dialógmi („Vy ešte máte menštruáciu?!“ alebo „Vypadni odtiaľto. Rozmazávaš mi tu svoju perverznú energiu.“). Každopádne ma mrzí, že sa Smith rozhodol nenakrúcať čisté horory a radšej nakrúca hororové čudá s humorom. Ak by sa totiž úplne zbavil humoru, možno by ho z toho bolelo srdce, ale myslím si, že by potom bol schopný nakrútiť budúcu hororovú klasiku. (17.08.2017)