Papírová města

Tohle bylo strašný. Chvilku se zdálo, že bych to mohl zařadit k sérii mých oblíbených feel good indie snímků cílených na vnímavou omladinu (Charlieho malá tajemství, Kouzlo přítomného okamžiku či Něco jako komedie), jenže Papírová města mají spíše blíž těm pitomoučkým výplachům, který tak často znásilňují naše kina. Dva body za pohodovej soundtrack a občas povedený humory, jinak je to vesměs šmíra hodná zapomnění. (27.07.2016)

Co je na Papírových městech mysteriózního, to by mě opravdu zajímalo. Pokud to není obočí Cary Delevigne, tak fakt nevím. A teď vážně: Cara je mizerná herečka a ten kluk, co hrála Quentina, tak to byla taky slabota. Na Papírových městech se mi líbila snad jen myšlenka papírového města (tedy místa, které existuje pouze na mapě, nikoli ve skutečnosti), kterým malíři map svoje mapy podepisují. Nemám problém s filmy pro puberťáky, mám problém s filmy pro puberťáky, které se snaží říct mnoho, ale neříkají nic. (26.01.2016)

Přesně tyhle romantický filmy miluju. Setkáváme se zde s Quentinem, který celý život miluje Margo a jedné noci dostane příležitost s ní prožít bláznivou noc. Poté se však záhadná Margo vytratí a je na Quentinovi a jeho přátelích, aby jí našli. Quentin tak podniká 1900km dlouhou cestu za svou láskou. Příběh je opravdu skvělé napsán, skvěle do toho pasovali Quentinovy kamarádi, velice se mi líbila záhadná Margo a samozřejmě skvělý Quentin v podání Nata Wolffa. Konec filmu a vlastně celého příběhu je hodně netradiční, ale o to víc se mi líbil. (30.03.2017)

Film s krásným poselstvím, přesto ale se značně promarněným potenciálem. Celý film moc dobře víte, co se snaží říct, ale jakoby to neuměl vyslovit. Stále jsem čekala na moment, který se mnou skutečně zamává, ale nedostavil se. Každopádně se na Papírová města moc dobře dívá, celý film uteče jako voda, sympatické obsazení a vůbec celý ten feel-good nádech filmu jednoduše zbaštíte. Zkrátka se jedná o velice příjemnou oddechovku, která ale měla na to stát se něčím víc. 70 % (25.07.2015)

Film o záhadách. Když něco špatně vyhodnotíme, mystifikujeme především sami sebe. - Anebo ještě trochu podrobnějii - některá tajemství a údajná sdělení, narážky a poselství od druhých si vytváříme sami v sobě na základě nesprávných úsudků, předpokladů, předpovědí, předsudků a špatného vyhodnocování informací. - Hlavními postavami příběhu jsou sice nedostudovaní středoškoláci, nicméně nic nebrání tomu aby se projekce zúčastnil a následně zamyslel i starší divák. (10.08.2015)