Papírová města

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)

// Film o YOLO teenagerovi, který se pokouší z druhého wannabe YOLO teenagera vykřesat full verzi. Nope. Nedokázal jsem se vcítit do žádné z těch postav, ačkoliv byly všechny přesně podle pravítka - bohužel víc z papíru, než z masa a kostí. Ostatně jako celej tenhle hloupej a především zbytečnej příběh. (09.11.2015)

Už začínam byť tých nových teenagerských komédii ktoré sú iné, nové, vybočujúce z koľají, prejedená. Nebolo to zlé, herci sú príjemní, postavy samé o sebe tiež a veľmi oceňujem triezve zobrazenie hlavnej ženskej postavy. Quentinovo precitnutie na konci filmu ma nadchlo. Hudba tiež skvelá. Keby sa objavil na plátne pred The Perks Of Being a Wallflower, možno by som bola unesená. No Charlie tému dospievania zvládol tak neskutočne dobre a prišiel s niečim tak iným, že Papierové mestá sú už len ďalšie v poradí. / Film má u mňa uznanie aspoň za to, že funguje rovnako slušne aj na druhé pozretie. (08.10.2015)

„MARGO MILOVALA ZÁHADY. A S OHLEDEM NA VŠECHNO, CO PŘIŠLO, MĚ NAPADLO, ŽE JE MILOVALA NATOLIK, AŽ SE JEDNOU STALA…“ /// O mimořádné Margo, jejíž život se skládal z řady neuvěřitelných dobrodružství. Alespoň z pohledu joudy Quentina, kluka, kterej toužil po druhý šanci (tu první prosral, když ho měl ještě tááákhle malinkatýho…). A pak to přijde. Zázrak, na kterej dlouho čekal a von může prožít tu nejúžasnější noc! (sex? Ale no tak, je to pro mládež… Zločin!). Klučičí dobrodružství o tajný lásce, který dostává hmotný základy. Jen je třeba ji najít – TO BY TĚ PUBERŤÁKU MOHLO BAVIT! (Ale toho sexu je fakt poskrovnu…). Nikdo mně nepřipadá trapnej a navíc souhlasím s Margo, že dlouhá cesta dokáže s lidma divy. Teda když chtějí… (takže trochu roadmovie…- ale jen chvilku!). Klučičí vlhkej sen vo holce, která je trochu Forrestovou Jenny, trochu Cheryl, rovnající si myšlenky v Divočině, a trochu zázrakem, o jakým sníš i ty! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal John Green, číst nebudu. 2.) Přemejšlím, jak rozbuším svý ňoumovský srdce. 3.) Nevím, co jsou „Papírová města“. 4.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.01.2016)

Nejen ona, nýbrž všichni kolem něj jsou výjimeční. Stačí jen otevřít oči a nehnat se slepě za cílem bez užívání si cesty samotné. Škoda, že film směřuje k elegantně podaným životním moudrům - proneseným ke konci ve skvěle napsané dechberoucí dvacetiminutovce - skrze ničím zvláštním pozoruhodný road-trip. Průměrný feel-good romanťák s oslňujícím finále. (23.01.2016)