Marťan

MARŤAN je asi nejmíň osobytý film Ridleyho Scotta. Vlažná dokumentární příručka "Jak přežít na Marsu", víceméně bez dramatu i emocí. Film sleduje pouze technickou linku příběhu a úplně pouští bokem téměř jakoukoliv psychologii hlavní a víceméně jediné postavy. V tomhle ohledu je rozhodně zajímavější třeba MOON, který se psychologií osamělého člověka ve vesmíru zabývá. Z moderních populárně/vědeckých vesmírných filmů mi INTERSTELLAR rozhodně příjde "chytřejší", GRAVITACE "akčnější" a MOON (anebo třeba Soderberghův SOLARIS) "psychologičtější". MARŤAN jmenované filmy bohužel v ničem nedohání, ale Scottovi ten komerční úspěch přeji. (19.10.2015)

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha. (02.11.2015)

Když vám na Marsu dojde kečup, musíte žrát jen holé brambory a poslouchat ABBU, je to na píííp neboli hovno. Právě ono vám však zachrání život coby jediné dostupné hnojivo na celé planetě. Marťan je odlehčená sci-fi o obrovské touze přežít, která celou dobu stopáže jede na palivo se značnou příměsí humoru. K tomu přičtěte disko fláky 80. let, solidního Damona, charismatického Danielse a máme tu zábavný film, který sice nedosahuje audiovizuální opojnosti Gravitace nebo ambicióznosti Interstellaru, ale je důkazem, že Scott není senilní hňup, což se po Prometheovi dost hlásalo. O další díly Promethea tak nemám starost, spíš aby se však tří sequelů dožil. Ač má Marťan 3D nativní, není využito příliš efektivně a vynikne spíše ve velkých celcích, ale na Marsu toho k vidění příliš není./// PR agentury filmu a NASA mají dobrý smysl pro timing. Nezbývá než dál napjatě sledovat, co vědci na planetě objeví, pak si zase přizvat odborníky ke spolupráci a těžit ze situace. Byť je škarohlídsky třeba dodat, že se tvůrci několikrát faktů nedrželi (viz např. chůze místo hopsání nebo bouře, která by kvůli řídké atmosféře nebyla tak silná). Umělecká licence je však báječná věc a rozčilit to může jen totální suchary. Trochu zklame zápletka s Čínou, která už byla např. v Kontaktu, ale tady je v ní patrná režisérova snaha pojistit si tržby na čínském filmovém trhu, který v posledních letech zachránil nejeden kasovní neúspěch v USA. /// Fanoušky Pána prstenů čeká jeden skvělý metavtip. *Mini spoiler* Sean Bean vysvětlí, co je Elrondova rada *Konec spoileru*. [Kino, 3D s titulky] (01.10.2015)

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)