Rodinný film

Jiný film. Obsazení se mi až na Karla pozdávalo, u něj prostě nevím, ten jeho lajdáckej projev už se pomalu začíná zajídat. Překvapila Vanda a její vnady na skypu a mužské oko potěšila výtahová hra (konečně nápad ze života) v podání Elišky Křenkové. Některé její scény jsou hodně vzrušující, v tomhle filmu se na ní moc pěkně dívá. Psí dobrodružství je něco navíc (pozitivně, některé záběry jsem obdivoval), ale jednoznačnou devizou filmu je to neustálé napětí způsobené tím, že nevíte, jak to vlastně je, a taky překvapeních je tu dost. Na otázku, jestli Daniel Kadlec, říkám jasné: ANO (byl dobrej) (18.08.2016)

Je to dost paradoxní, když mě nejvíce dostávaly scény se psem Ottem. Ty mě rvaly srdce na kusy. Je to zřejmě tím, že vlastním taky jednoho chlupatého a štěkavého čtvernožce a nebo to bylo tím, že ta rodinka Rodena a Hybnerové stála za houby. Čekala jsem něco se vztahy, něco co bude mít psychologický přesah. (02.07.2019)

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)

Přiznám se, jsem na rozpacích. Vůbec jsem od filmu nečekala, že na mě bude mít takový vliv. Velice niterné psychologické drama jedné rodiny. No za "normální" ji označovat nebudeme, protože co si budeme, není úplně normální, aby si rodiče odjeli někam na jachtu se plavit a doma nechali dvě děti (ač jedno dospělé a druhé zletilé) samotné. Ale velmi se mnou pocity mávaly. A upřímně možná právě i proto, že se tam skoro nemluvilo. Protože ono nebylo třeba slov, pocity postav jste vyčetli z jejich chování a pohledů. Jediné, co mi tam hrozně vadilo, byly ty nekonečné záběry na psa někde na opuštěném ostrově. Jasně, chápu, že pro kontinuitu příběhu, tam museli něco dát z "jeho pohledu", ale 10 minutový záběr, jak je pes v bažině, ve vodě, na písku, pod skalním převisem.. wtf??? Bez těch záběrů na psa by to byly čisté 4*, takhle 3,5*... Každopádně i tak ve mně film zanechal silnou stopu. (05.12.2020)

U českého filmu asi moc nepřekvapí, že nejhustší herecký výkon podává pes. Ne vážně. V rámci české kinematografie neobvykle atmosférický a velice slušně zahraný... ehm... rodinný film. Trochu drama, trochu artovka a dokonce trošičku survival. Chladná umělecká forma a tříštící se děj do mnoha motivu se mi líbil, stejně tak hodně netradiční (ne)gradace. No a Eliška Křenková, ty vole, to je kapitola sama o sobě. (04.09.2016)