Rodinný film

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)

U českého filmu asi moc nepřekvapí, že nejhustší herecký výkon podává pes. Ne vážně. V rámci české kinematografie neobvykle atmosférický a velice slušně zahraný... ehm... rodinný film. Trochu drama, trochu artovka a dokonce trošičku survival. Chladná umělecká forma a tříštící se děj do mnoha motivu se mi líbil, stejně tak hodně netradiční (ne)gradace. No a Eliška Křenková, ty vole, to je kapitola sama o sobě. (04.09.2016)

Nechtěně, ale ovlivněna mediální masáží, jsem čekala silný zážitek. Dočkala jsem se však jen nekonečné impotentnosti. Dlouho jsem věřila, že se to třeba ještě nějak zajímavě vyvine, když už dialogy stály za starou bačkoru, ale ani náhodou. Nebyla tam ani jediná scénka, která by stála za řeč či za zapamatování. Hovězí scénář. Nelogičnosti, nula emocí. Průser. (07.05.2017)

Olmo Omerzu natočil poměrně těžce uchopitelnou artovku. Takových filmů u nás zas tolik nevzniká, ale to neznamená, že bych byl vůči Rodinnému filmu nějak shovívavější. Vanda Hybnerová s Karlem Rodenem se odjíždějí plavit někam do pacifiku na několik měsíců a zanechávají doma téměř bez dozoru dospívající děti. Během této doby je potká hned několik dramat a neštěstí, což eskaluje prakticky v rozpad této rodiny. Poměrně nedivácké drama, kde je těžké soucítit s hlavními protagonisty. (16.03.2021)

Olmo Omerzu možná není dokonalý scenárista, ale ví o čem chce točit a má promyšlené, jak by to mělo na diváka působit. A evidentně na jedničku zvládá práci s herci. Takže si film vědomě udržuje od postav trochu odstup, protože nechce být řadovým melodramatem, a z emocionálního hlediska z toho nejlépe vychází pes. Ale v každém případě je to film, který mi za pár dnů nevyšumí z hlavy (90%). (28.02.2016)