Rodinný film

(Po obsahové stránce) bodavé vztahové drama, (co do formy) film opakujících se náhlých zlomů: chvílemi vyprávějící o radostech a strastech mládí, o naději a bolestech prvních lásek (v hlavních rolích D. Kadlec, J. Boková a E. Křenková), chvílemi o (ne)překonatelné manželské krizi (v hlavních rolích V. Hybnerová, K. Roden a M. Pechlát), přesto nemám pocit, že by došlo k dramaturgickému selhání, tj. že by film (resp. jeho režisér a scenárista v jedné osobě Olmo Omerzu) nevěděl o čem chce vyprávět a že by se rozpadal do několika disparátních bloků, či lépe řečeno do několika (minimálně dvou) na sobě nezávislých příběhů. Pojivem snímku je konkrétně širší rodina (neopominutelná role strýce Martina v podání M. Pechláta) Kubínových, zřetelně finančně zajištěných volnomyšlenkářů, resp. na abstraktnější rovině oběť, kterou v určitý moment bere (ať už záměrně, nebo "metafyzicky") některý ze členů rodiny, aby zachránil svého blízkého, tak se kupř. spoiler musel syn pokusit o sebevraždu, aby se mohli najít rodiče ztraceni na moři; otec musí přijít na to, že není biologickým otcem svého syna, aby se tento mohl vyléčit; manželství Kubínových se musí dotknout samotného dna, aby se mohl najít ztracený (a beztak už oplakaný) psík, specifický člen rodiny, který však má skrze svůj status a díky tomu, že se jeho objevení podobá malému zázraku, potenciál rodinu opět stmelit (to už nás film nechá si domyslet) spoiler, skutečně, zdá se, že snímek drží pohromadě motivy hříchu a vykupitelství; nerad bych se pouštěl do nějakých pochybných pseudonáboženských spekulací, ale možná v tomto - v obrazném převzetí kříže a splácení vin naších nejbližších - spočívá nejhlubší tajemství fungování rodiny, její faktické nezničitelnosti (tuhle interpretaci však berte prosím s rezervou, určitě to film v žádném momentě takhle napřímo neartikuluje; a sledování stop váš vždy může přivést na scestí...). 75 % [dafilms] (06.04.2024)

Český film občas zvedne laťku úrovně kvality a výsledek stojí nejen za zhlédnutí, ale taktéž zamyšlení. Tentokrát více než jindy(e) bylo příjemné sledovat nedobrovolné putování rodinného psa, nakolik zvládl porvat se s přírodními živly a neznámým prostředím, aby pak trauma netrauma stmelil člověčí rodinu s radostí sobě vlastní a bez nároku na odměnu, natož sebemenší vděk. 🐕 😎 Kino na hranici (01.05.2016)

3,5 hvězdy, nějak mám z tohoto filmu silný dojem, že zde hlavní roli hrál pejsek Otík, jehož herecký výkon byl mimochodem fenomenální. Na druhou stranu to není nic proti hercům, kteří byli taktéž výborní spíš to bude tím příběhem, který mě zas tak nechytnul, prostě jsem tomu až tak nevěřila, navíc určité pochybnosti a díry ve scénáři. Hodně nudných, dlouhých scén v podstatě o ničem. I když jsem spíše introvert tento introvertní film mi až tak nesednul. Postrádala jsem více expresivity, kterou od herectví očekávám. Ale jinak oceňuji velmi zajímavé a důležité téma zodpovědnosti (nezodpovědnosti) a vztahů rodiče - děti a další rodinné vztahy. Navíc se nemohu ubránit pocitu, že motiv otcovství (nechci spoilovat) je dost těžce a skoro až doslovně okopírován a dost dobře vím, ze kterého celkem starého českého filmu. (20.06.2019)

Nevím jestli jsem už úplně zanevřel na český film, nebo jsem při jeho hodnocení už jednoduše neobjektivní, ale tady prostě a jasně nechápu to hodnocení. Buď mi unikla ta přehluboká myšlenka, nebo se už moje mozkové závity značně zasekávají. Sledovat totiž třetinu filmu psa, potulujícího se po pláži, nebo v ártových scénách pozorovat detailně bezdomovce v pražské MHD, není asi to, za co bych byl znovu ochotný dát 150 korun. Děj se dal dostat do 10 minut, zbytek byla obdoba seriálu Goro bílý pes v tomto případě Otto černobílý pes. Mnoho hluchých a prázdných míst, nulová hudba kromě toho děsu v titulcích a průměrné herecké výkony. Ovlivněn hodnocením, jsem se na film skoro těšil, teď jsem akorát zklamaný, bohužel. (02.03.2016)

Film je vyprávěn takovou kapitolovou formou, ale to záměrný dějový mrtvo mělo něco do sebe, ale chtělo to přesnější slova (např. rozhovor Karla s Vandou v kuchyni ), aby vynikla sílá okamžiku a táhla celek, pořád mě přijde, že když podobný filmařský rukopis vidím u dánských filmů má neskutečně přesně načasovaný sekundový důraz, možná mě tady nad poprvé herecky zklamal Karel Roden, nebylo to prostě ono. Vůbec to chtělo o každýho o stupen lepší herecký výkony i když Eliška ta se nám od Rafťáků vymlaskla ve slušnou kostičku. Možná to bude vyznívat vtipně či neuctivě k lidským hercům, ale tak to nemyslím, jen prostě , že se mě ještě v životě nepodařilo vžít se do zvířecích citů a pocitů až tady, protože to co tam ten pes předvádí za výkon, to je něco. To by zajímalo jak k tomu byl naváděn, nebo jestli jeho páneček je Daniel Day Lewis ? (18.07.2016)