Obsahy(1)
V odlehlém venkovském domě žijí dva devítiletí kluci, dvojčata Lukas a Elias, se svou matkou, která se zotavuje po nedávné plastické operaci. Pod vrstvou obvazů skrývá opuchlý, groteskní obličej a ke své rekonvalescenci potřebuje absolutní klid a ticho, což začne oběma neposedným synům brzy lézt na nervy. Čím je jejich matka přísnější, tím hlouběji se chlapci uzavírají do vlastního světa. Jejich vztek a podezření narůstají a představivost pracuje na plné obrátky - začnou dokonce pochybovat o tom, jestli je tato žena vůbec jejich matkou. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (225)
Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. ()
Moje výhoda asi je, že jsem nenáročný divák, a tak si náznaků a detailů, které v průběhu filmu naznačují pointu, sice všimnu, ale až do konce si z nich nic nevyvodím. Taky nemám moc rád ono tvůrčí: "Dá se to brát tak a tak, to je na každém, jak to pobere." Mě to spíš přijde, že si tvůrci myslí, že jejich film bude víc zajímavý / umělecký / whatever, když nebude podaný jednoznačně. Největší plus jsou určitě dětské výkony. ()
„Dobrou, mámo“ je krásnou ukázkou toho, že hororové filmy pořád dovedou překvapovat, že je zde prostor pro to, aby byly hnusné, ale také prostor pro to, aby svoje diváky ohromovaly. Pointa v konečném důsledku není nutně originální, ale v danou chvíli dovede zasáhnout, navíc je úplné finále možné chápat ještě dalším způsobem. „Dobrou, mámo“ je film, který rozhodně stojí za pozornost, a to nejen hororovým fanouškům. ()
Samozrejme, že vizuál vás opantá a aj to pomalé tempo a atmosféra vás pohltia a budete zvedaví, čo sa v tom dome chystá. Ja som teda bola. Niet sa čo čudovať, dvoch malých chlapcov nechajú samých doma, na odľahlom mieste, nudia sa, vymýšľajú somariny ... mali ich dať radšej do letného tábora, však šikovní a zruční boli dosť. Cha! Išla by som do plných, ale chlapci Schwarceje ma svojim výkonom extra neohúrili. Dajme tomu 4,5*. ()
Zkušený divák odhalí jedno z tajemství tak do deseti minut, pořád ale zbývá slušná porce syrového masa. Jen jedna scéna je drastická a slabší povahy jí asi nedají, jako celek ale Ich seh, Ich seh uspěje hned v několika žánrech. Lokací trochu připomene předloňský festivalový Borgman. Minimum dialogů, důmyslná kamera a svícení, atmosféra tmy a strachu uvnitř nového a za běžných okolností světlem zalitého domu (kamera za zády Eliase, sestupujícího po schodech, např.). Líbilo, bavilo, strašilo, znepokojilo. Autoři asi viděli film Ti druzí :) ()
Galerie (22)
Photo © Stadtkino
![Dobrou, mámo - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/174/159174916_fd0b04.jpg)
Reklama