Dobrou, mámo

„Dobrou, mámo“ je krásnou ukázkou toho, že hororové filmy pořád dovedou překvapovat, že je zde prostor pro to, aby byly hnusné, ale také prostor pro to, aby svoje diváky ohromovaly. Pointa v konečném důsledku není nutně originální, ale v danou chvíli dovede zasáhnout, navíc je úplné finále možné chápat ještě dalším způsobem. „Dobrou, mámo“ je film, který rozhodně stojí za pozornost, a to nejen hororovým fanouškům. (04.08.2016)

Moje výhoda asi je, že jsem nenáročný divák, a tak si náznaků a detailů, které v průběhu filmu naznačují pointu, sice všimnu, ale až do konce si z nich nic nevyvodím. Taky nemám moc rád ono tvůrčí: "Dá se to brát tak a tak, to je na každém, jak to pobere." Mě to spíš přijde, že si tvůrci myslí, že jejich film bude víc zajímavý / umělecký / whatever, když nebude podaný jednoznačně. Největší plus jsou určitě dětské výkony. (17.08.2015)

No dobre, takže nebyť jedného veľmi umne skrytého detailu tesne pred koncom, považoval by som tento film skôr za priemerný. O čom implicitne rozpráva je viac menej jasné, využíva v každom zábere vhodne zvolenú formu a nesnaží sa šokovať ľakačkami. Ale ak máte dojem, že má film viac alternatívnych vysvetlení, tak práve ona scéna by mala všetko elegantne vysvetliť. Teda bohužiaľ všetko asi nie, nejaké nelogické nedostatky, najmä čo sa týka motivácií, tu stále sú. Pre mňa je tento film skôr kombináciou amerických a španielskych mainstreamových hororových klišé a nejakého toho európskeho artu, ale osobne to viac vidím v tom prvom prúde. No a pevne dúfam, že tvorcovia s tým, že každému vnímavému divákovi príde pointa, respektíve to najzákladnejšie tajomstvo do 10 minút, vedome pracujú. Ak sa dozviem v nejakom rozhovore, že nás tým chceli v závere šokovať, tak hviezdička ide v momente dole. 70% (12.05.2017)

Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. (02.09.2015)

Zvláštne, ale pritom zaujímavé spojenie filmového umenia s prvkami klasického hororu, prípadne thrilleru. Snímok predstavuje niečo úplne iné ako som u bežného hororového thrilleru zvyknutý. Predovšetkým je to náročná hra tieňov so svetlom, pričom nemôžem zabudnúť ani na perfektnú kameru, ktorá mi v niektorých momentoch doslova vyrážala dych. Niektoré klasické hororové prvky sú tu okýptené, ako keby sa im autori vysmievali, niečo síce naznačili ale už nedotiahli, hm... zvláštne, ale väčšinou to fungovalo. Tu máme krásnu ukážku toho, že aj s pomerne jednoduchým a k záveru i predvídateľným dejom, ale po technickej stránke so sofistikovaným prístupom, je možné film dotiahnuť až na úroveň nadpriemernosti. Hnacím motorom nepríjemnej, kvázi hororovej atmosféry, je až pod kožu lezúca neistota ohľadom identity matky oboch chlapcov (pravda, alebo iba detská fantázia a predstavivosť?) a všadeprítomná ponurá opustenosť, skrátka atmosféru tu vidím na jedničku s hviezdičkou. Na hlavnú otázku síce film neodpovie, ale myslím, že to ani nie je podstatné, výsledný dojem je veľmi pozitívny, príjemné prekvapenie. 80/100 (19.08.2015)