Dobrou, mámo

Já, mé druhé já a maminka. Nepochybuji, že v úvodu více než naznačená pointa byla autorským záměrem, ale je mi záhadou, co si dokazovali tím následujícím blouděním ve slepé ulici. Oceňuji architekturu domu i důmyslné kamerové záběry (zafačovaná maminka u stojanového zrcadla), ale ta švábí plíživost krmená art wannabe tendencemi byla ubíjející. Torturové aktivity s ústní dutinou maminky a následný čarodějnický proces pak svými trhlinami v motivaci všemu nasadili korunu. Tohle hraní na Hanekeho nebylo moc funny a co je ještě horší, ve své strojenosti ani moc znepokojivé.. (16.09.2015)

Pomalé, pozvolné, přesto tak znepokojivé. Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, co jsem kdy viděl. Ještě teď je mi z něj úzko a ten pocit, ten se ani přesně nedá popsat. Mnohem lepší a přesvědčivější než Funny Games. Ve všech směrech. Ještě, že podobně depresivních věcí se netočí až tak moc. Jednou za čas to v pohodě zvládnu... (16.08.2015)

Dílko silně navoněné artem, kde překvapení nepochopilo pravidla a stojí hned za pikolou. Možná to byl i záměr a divák se má opájet onou podivnou procházkou pochroumanou myslí, nejděsivěji na mě paradoxně působil vpád postarších výběrčích příspěvků pro Červený kříž. Samozřejmost s jakou vnikli bez pozvání do cizího domu mi naháněla husí kůži. Tato krátká a nijak významná epizoda předčila téměř všechna lehce až těžce pomatená rodinná šprťouchlata, jež byla středobodem celého dění. Snad jen etuda s vteřinovým lepidlem a jeho účinkem na rty měla hororový nádech a žhnoucí vyvrcholení už zavánělo i mrazením v zádech. Lehce mdlé tři. Viděno během Season Challenge tour 2015 (02.10.2015)

Nejprve jsem se děsil toho, že pointou celého příběhu bude to, co mi tvůrci umožnili odhalit už někde v šesté sedmé minutě. Dlouho to k tomu směřovalo, nakonec ale, i když to je velkou součástí vyvrcholení, se to v závěru zvrhlo v docela nečekaný směr, až jsem občas zíral. Spíše než samotným příběhem film dostává zpracováním. 3,5* (25.09.2015)

Naprosto Eliase (a Lukase) chápu, takovou příšernou matku bych taky nejradši svázal a zalepil jí pusu vteřinovkou... Rakušané dostáli své pověsti takového trochu podivného národa, ve kterém si muži schovávají ve sklepech svoje dcery a milenky (což často splývá), děti v ložnicích svoje matky, a oblažili strádající diváckou obec jedním z nejnezapomenutelnějších psychologizujících thrillerů tohoto desetiletí, aspoň tak to vidím já. Jistě, pointu jsem taky věděl už dlouho před polovinou, ti kluci nebyli zrovna dvakrát přesvědčiví a Pianistka Frau Jelinekové byla lepší. Ale celkově mi to prostě stoprocentně sedlo a basta! Po Victorii další skvostný majstrštyk germánské kinematografie, který jsem v poslední době viděl (i když ti Rakušáci jsou zjevně zčásti šílení Slovani). (16.01.2016)