Ve sklepě

Nevím, jestli je namístě smát se tomu. Ale párkrát jsem se smál - např. u teenagerů a u dvojice v mini-baru s veselou hudbou. Jinak jsem ale myslel víc a víc na větu, která zazněla před filmem v úvodu V. Hendricha, kde citoval Hanekeho vyjadřujícího se k jinému Seidlovu filmu, tady to ale sedí mnohem víc: "Pohled do pekla." V něčem strašně beznadějný a děsivý film, ne ale zobrazováním nějaké hrůzy, jako spíš mrtvolné jalovosti. Ten záběr na teenagery funguje jako kapka naděje, i když jen teoretická či potenciální. Jinak ale tento film samozřejmě nejde brát jako nějakou obecnou či definitivní zprávu o dění v rakouských sklepích, sám se ani o nějaký dojem komplexnosti či objektivnosti nesnaží. Je jasné od začátku, že film bude o právě těch lidech, kteří k natáčení dali souhlas, a o ničem jiném. Jde spíš o konstatování, informaci o těchto několika jedincích a jejich zájmech, a co se děje v statisících jiných sklepů, se samozřejmě nikdy nedozvíme a nikdo žádnou statistiku nesestaví. Ale přináší jistou představu.. Nejvíc fascinující je samozřejmost a smířenost, se kterou o sobě protagonisté filmu mluví. (19.04.2016)

Ulrich Seidl se rád dívá do duší lidí se skrytými úchylkami, což ukázal svými předešlými filmy (např. fyzicky nepříjemné Psí dny). Ve sklepě je v tomto směru trochu "jednodušší" a postupně nám představuje tajemné rakouské sklepy a ještě tajemnější uživatelé. Je až s podivem sledovat daná individua a jejich tajemství, kde to nejvíce normální je obdiv k SS. Samozřejmě pak nechybí sado maso ani muž s extrémním výtokem semene, který orálně uspokojuje velice korpulentní ženu. Prostě typická rakouská chuťovka. (10.08.2021)

Statické kompozice tvoří jakoby neemoční obraz soukromého světa. Ne, že bych byl překvapen. Spíše to působí tak, že tam nemáte být. Vlastně jste takový kolemjdoucí, který náhodou vidí třeba sado maso ve sklepě, nebo fanouška dechovky - nacismu. Někdy mám pocit, že čím jste více fyzicky odpudivější, tím větší prasečinky provozujete :) ...to jistě není náhoda (Pan Otrok a jeho služba - suverénně nejatraktivnější materiál ze všech). 68%. (26.01.2016)

Dokument, u kterého setrvejte a přečkejte prvních pár minut nudy. Myslivce a hudebníka, kteří s nadšením popisují, co všechno jejich sklepy skrývají, vystřídá paní, která do sklepa chodí hladit umělý dítě…což je v rámci divnosti lidí pořád docela v pohodě. Další minuty už nestíháte zírat. Voyérství tak získává naprosto novou, neprobádanou úroveň a já konečně vím, co Rakušáci skrývají ve sklepech. A věřte mi, že jsem byl tak v šoku, až jsem si chvílemi ani nevšiml, že se film ve sklepě místy neodehrává. (22.08.2018)

[AFF 2015] Aké sny zamykáme do svojich pivníc? Čo v nich skrývame a čo to o nás vypovedá? Ulrich Seidl sa opäť vracia k téme rakúskeho národa a pozorne skúma, aké tajomstvá a túžby si ukladá do podzemných priestorov. V atraktívnom štylistickom kontrapunkte strohého režijného štýlu, esteticky vycibrených záberov a stredostavovskej pohodlnosti so šokujúcim obsahom (ktorý nemá ďaleko k pornografii ani dokumentu o extrémistických skupinách) sa prejavuje Seidlov typický šibeničný humor a kúsavý ostrovtip. Motto "Sme, akí sme." je dôsledne dodržiavané, avšak len málokedy ústi v nové plnohodnotné závery o súčasnom Rakúsku. K tomu ostatne smeruje moja jediná vážnejšia výčitka. 85% (03.08.2015)