Hladová srdce

Neříká se mi to coby ženě lehce, ale v případě, že z rodičů je ten větší debil matka, nechť jde veškerá emancipace do prdele a zásadní věci nutno řešit právem silnějšího. Tedy za předpokladu, že z partnerů je stále ten těžší muž. Originální námět, zdařilý výběr herců a překvapivě nečekané rozuzlení. Jednu hvězdu navíc za to, že se tvůrcům podařilo vytřískat celovečerní drama z tématu extrémního stylu stravování, o kterém jsem se domnívala, že je použitelné maximálně do dokumentu. Diskuze o veganství, která se díky filmu nabízí, pro mě nebyla až tak palčivá a zásadní, jako spíš otázka, jak jsme v současnosti schopni respektovat a prakticky řešit svobodu rozhodování ve vztahu, kdy partnera milujete, ale až tak úplně nesouzníte a nesouhlasíte s jeho činy. (30.01.2016)

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90% (30.01.2016)

"Is it a race to see who wins?" Snímek Hungry Hearts je mrazivou výpovědí o pomýlenosti dnešní doby, v které je mateřská intuice všeobecně považována za závadnou a brouk Pytlík v bílém plášti je tím jediným, jenž ví, co je pro každé dítě nejlepší. Tito brouci Pytlíci sestavili za tímto účelem tabulky a pokud míry dítěte v daném čase neodpovídají předepsaným hodnotám, je považováno za nemocné s pofidérní diagnozou např. v podobě zástavy růstu, který lze samozřejmě vyléčit flákotou masa. Co na tom, že člověk je od přírody býložravec a všechny živočišné produkty s výjimkou mateřského mléka mu vážně škodí. (08.06.2016)

„Musíš sehnat pomoc, je šílená!“ - „Není šílená, jen...neobvyklá.“ Celý úvod, který se dá směle označit za jedno z vůbec nejoriginálnějších prvních setkání páru, jsem kompletně prosmál. Následné „harmonické“ soužití, provázené neporozuměním prakticky už od začátku, však dá divákovi rychle najevo, jakým směrem příběh půjde. To stupňování konfliktů společně s prohlubující se nedůvěrou mě moc bavilo, ze střetu názorů na výchovu dítěte se podařilo vystavit velmi napínavé a mrazivé drama. Skvěle zahrané, nutno dodat (Jude sice rozhodně není prototypem ideálního otce a už vůbec ne partnera, ale vedle Miny vypadá div ne jako naprosto rozumně se chovající/smýšlející člověk). Rozuzlení sice využilo krapet samoúčelnou berličku (ve stylu poučky, že pokud je na pódiu „ona věc“, musí se z ní…), avšak to je tak jediné, co můžu tomuhle emocionálnímu nářezu vytknout. Čistě objektivně má film pouze na 4*, ovšem já si tu 1* navíc přihodím, protože se tu ryje do velmi aktuálního tématu možná až demonstrativně, ale naléhavě a rozhodně k věci. (22.03.2018)

Komentář píši několik dní po zhlédnutí a ještě teď je mi z toho nanic. Nechápu, jak to mohlo dojít daleko. Nechápu lékařskou péči a ten jejich úžasný zájem, nechápu sociální pracovníky, nechápu ale ani milujícího manžela a už vůbec ne, Minu. Ale koho jsem pochopila, byla babička, snad jediný v úvozovkách racionálně myslící člověk. Mohu s přehledem napsat, že jsem měla adrenalin v maximální pohotovosti a mít poblíž Minu, tak jí pošlu do nejbližší psychiatrické léčebny. Tedy minimálně, protože sklony jsem měla jako babička. Nedá se nic dělat, suma sumárum, takoví rodiče někdy jsou, ale co my ostatní, mlčky přihlížíme, když něco podobného vidíme a děláme jako že nám do toho nic není. To je totiž naturel většiny, schovat hlavu do písku jako pštros. Uff, to mě zase jeden film dokázal totálně rozhodit. (01.03.2016)