Hladová srdce

Tak nervy drásající, že jsem Hungry Hearts musela sledovat ve dvou sezeních, abych si mezitím trochu odpočala, a potom jsem ho několik dalších dní zapomněla ohodnotit, protože konec pro mě byl zároveň zdrojem úlevy a nekonečné depky. Byly pasáže, kdy jsem úplně šílela z toho, kam se to zdálo spět. Adam Driver přirozeně úplně fantastický, ale ještě raději bych pochválila to fluidum, které vyzařovalo z Alby Rohrwacher. A zároveň mám výčitky svědomí, že to chválím, protože je to na víc úrovních morálně sporné. Skoro mě i zajímá, jak se s vrstvami příběhu srovnala knižní předloha. Kamera, klaustrofobie famózní. Hrozný film. (31.03.2022)

Komentář píši několik dní po zhlédnutí a ještě teď je mi z toho nanic. Nechápu, jak to mohlo dojít daleko. Nechápu lékařskou péči a ten jejich úžasný zájem, nechápu sociální pracovníky, nechápu ale ani milujícího manžela a už vůbec ne, Minu. Ale koho jsem pochopila, byla babička, snad jediný v úvozovkách racionálně myslící člověk. Mohu s přehledem napsat, že jsem měla adrenalin v maximální pohotovosti a mít poblíž Minu, tak jí pošlu do nejbližší psychiatrické léčebny. Tedy minimálně, protože sklony jsem měla jako babička. Nedá se nic dělat, suma sumárum, takoví rodiče někdy jsou, ale co my ostatní, mlčky přihlížíme, když něco podobného vidíme a děláme jako že nám do toho nic není. To je totiž naturel většiny, schovat hlavu do písku jako pštros. Uff, to mě zase jeden film dokázal totálně rozhodit. (01.03.2016)

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90% (30.01.2016)

Anorexie je vážný problém a Mina tenhle problém měla. Hungry hearts jsou hodně nepříjemným snímkem, který se odehrává zejména v uzavřeném prostoru malého bytu, kde mladá rodina bydlí. Zvenku to vypadá, že tím bláznem je on, skutečnost je jiná. Skvěle vygradované, perfektní kamera, bohužel pro mě nepříjemní herci (ona mi připomíná Mariku Šoposkou a on toho divnýho pošťáka z Dr. Quinnový). (02.03.2016)

Jeden z filmov, pri ktorom si človek uvedomí, v akom hroznom nezáujme spoločnosti a vlastne aj celého sociálneho systému niektorí ľudia žijú. Tu sa ani nedá hnevať na šibnutú matku, je veľa takých ktorým preskočí a niečomu uveria, povinnosťou nás normálnejších je však takýchto ľudí eliminovať mimo spoločnosť a poskytnúť im adekvátnu psychiatrickú liečbu, aby tak už nemohli ubližovať sebe a svojmu okoliu, a hlavne nie svojim deťom. Chudák otec, bolo hrozné pozerať sa na tú jeho nemohúcnosť s danou situáciou niečo urobiť, všetko sa proti nemu spiklo, úrady, polícia... vtedy mi stúpol krvný tlak aj o tri stupne. A keď mu ešte aj dieťa zobrali a vrátili šibnutej matke tak to už bolo vážne na nervy. Keby to bolo trocha lepšie filmovo spracované a hlavne zahrané idem do plna. Pointa filmu je však geniálna. 80/100 (15.07.2016)