Hollarovi

Není to špatné, ale žádný zázrak. Milý, ne příliš vtipný film o obyčejných lidských radostech a starostech, přičemž ty starosti jsou v převaze. Optimistické na tom je, že téměř všechny problémy (tedy až na ten největší) jsou nakonec vyřešeny. U mě je přesně na 50%, nutnou půlhvězdu přihazuji za krásnou Mary Elizabeth, která se tam, bohužel jen mihla. (16.07.2017)

Druhý celovečerný film J. Krasinskiho dopadlo dobre. Cez chorobu matky sa postupne odkryjú osobné problémy a tváre démonov všetkých členov rodiny. Každý má svoje problémy – mali by sme si navzájom pomáhať, hlavne keď sme jedna rodina! Osobné hodnotenie: 75% (***) (10.01.2017)

Klasická, ničím nevýnimočná rodinná komédia so svojimi happy endami i smútkom. Je typickou žánrovkou s malou ambíciou priniesť niečo navyše. Komediálne scény sú nevýrazné alebo naopak prehnané, je vidieť, ako sa scenár snaží pritlačiť na humor tak silno, že je táto stránka dysfunkčná. Príjemnou stránkou snímku je snaha ukázať, že za rodinu sa oplatí bojovať napriek nezhodám. (25.03.2017)

Sílu hudby si člověk uvědomí, když ho z ní mrazí po zádech, ale bohužel i v situacích, jako je Hollars. Lehce nadprůměrný kousek od Krasinskiho byl stržen do vod WTF tím nejkýčovitějším a nejpřeslazenějším soundtrackem všech dob. Ta hudba tam doslova transformuje řadu scén do patosu a uplně je ničí. (05.04.2023)

Hollarovi je těžké hodnotit. Na jednu stranu to sice určitě má svá pozitiva, jako příjemné, nenudící zpracování, sympatické a výrazné postavy, obsazené opravdu skvělými herci, sem tam fajn scéna, a to ať už dramatického, tak toho odlehčenějšího ražení, přirozeně znějící dialogy a v podstatě i celý ten příběh, který je tak obyčejný, až je to vlastně milý. Ovšem na druhou stranu, Hollarovi disponují i pěknou řádkou negativ, a mohu začít klidně hned tím, čím jsem skončil u pozitiv, a to u příběhu, který sice i přes svou jednoduchost a obyčejnost může sice dostat diváka do takové zmiňované příjemné pohodičky, zároveň ale ta obyčejnost a v podstatě i nenápaditost toho příběhu je právě až natolik obyčejná, že může zároveň dost často působit i zcela nezáživně a nezajímavě. Dále tu pak musím určitě zmínit naprostou nefunkčnost emocí, a to včetně samotného závěru, který je měl bez pochyb vyvolat, ale rozhodně se mu to minimálně u mě nepovedlo a naopak to na mě působilo až spíš takovým prvoplánovitým dojmem, který toho příliš nepřinesl. Celkově tomu pak chybí i cokoliv výraznějšího, poutavějšího, či jakkoliv jinak působivějšího a já tak vlastně ani ve finále nakonec nevím, komu a z jakého důvodu bych mohl, či měl Hollarovi vůbec doporučit, takže sice času stráveného ve společnosti této rodiny vyloženě nelituji, zároveň ale jelikož ve mně tato podívaná prakticky vůbec ani nic nezanechala, tak je opravdu těžké ji hodnotit nějak lépe. (16.01.2023)