Nikdy nejsme sami

Že „nikdy nejsme sami“, v této suverénně natočené i vyprávěné, střízlivě realistické podobence naší dnešní společnosti proyscené lhostejností, necitlivostí, násilím, bezprávím, bezskrupolózností, zbabělostí, falší a lží neznamená uklidňující slib, ale vlastně celkem děsivou hrozbu. Snímek ani na chvíli neztrácí smysl pro proporčnost toho, co si předsevzal vystihnout, ani od civilního konstatování stavu věcí veřejných nesklouzává ze sympatického odstupu od trapného konání postav k žádnému prvoplánově plačtivému či angažovanému komentování ani k lacinému výsměchu. Přes otevřený a nijak pozitivní konec mu nechybí ani jemný smysl pro naději, pointu a vytříbený ironický humor, jen pro to musíme i my mít cit. Překvapivě vyvážené, zralé a nehledaně originální autorské dílo. *** Perlička z šumu v pozadí: „...organizace  pro ochranu orné půdy protestují proti plánu dálnice A12, která má propojit pobaltské pláže s alpskými horskými středisky a portugalskými centry mořské zábavy. Odpůrci projektu upozorňují na možný blízký zánik Evropské unie. Předpokládají drastický propad evropských kyvadlových dovolených. Zvyšující se počet lidí z chudnoucích středních vrstev si navíc již nemůže dovolit prázdniny v zahraničí. Levopravá koalice nicméně poukazuje na nesporný příznivý ekonomický i ekologický dopad dálničního systému.“ *~ (28.10.2022)

Všichni (včetně dětí) jsou úchylové :-). Dělají věci, které by normální lidi nedělali a celkově působí film hodně depresivně. Jsou to taková novější Poupata. Na rozdíl od nich je to ale víc střípkovité a nedrží to moc pohromadě. Takže celkově spíš pobavení nad některými scénami, správná deprese z atmosféry asi severních Čech, ale myslím, že se to mohlo udělat trochu líp. (23.03.2018)

Nikdy nejsme sami je vzácný typ filmu, který působí jako cynická méně-vnímavé-diváky-trollující komedie, která umí zamrazit v těch správných momentech. Tvůrcům se podařilo vytvořit skvostně depresivní vesmír, kde každá z postav je zapamatovatelná a skvěle zahraná. Roden opět vystřihl úplně jinou postavu, kde se vrátil ke stylu vypjatého herectví, kterým se bavíme třeba v jeho záporáckých rolích z 90. let, ale nezastiňuje ostatní herce, kteří svoje postavy hrajou taky výborně, ať už Vlasáková, Hanuš svého paranoidního bachaře nebo sympatický pasák. Vůbec mě nenapadá jediná slabina, dostalo mě to. Nemůžu uvěřit, že v roce vzniku filmu ocenil Český lev hromadou cen bezduchého úmorného Masaryka místo jakékoliv ceny pro tenhle skvost. (21.04.2018)

Filmová výzva 2018 - Česká republika. U filmů Petra Václava je patrné, že mají mezinárodní přesah což je pravděpodobně dáno Václavovým pobytem ve Francii. Jeho snímky můžeme směle posílat kamkoli do světa, Václav není zatížen malým českým rybníčkem se vším dobrým i zlým, co v něm plave. Spojení Roden-Vlasáková nám už nabídl v Paralelních světech a i tentokrát funguje skvěle, byť v naprosto jiném rozpoložení. Roden podle mě podává ještě mnohem lepší výkon než ve vychvalovaném Masarykovi. Nesmím zapomenout na Miroslava Hanuše - divadelní i televizní diváci si jej mohou užít dosyta, ale ve filmu se zase tolik neobjevoval. Určitě by měl dostávat více hereckých příležitostí aby si jej většina národa nepamatovala jen jako odporného Korejse z 1. oddělení. A abych jen nechválil - bez Rodenovy nechutné scény na toaletě bych se klidně obešel a myslím, že se scénářem si Petr Václav mohl pohrát ještě více a lépe. (19.03.2018)

Něco jako Díra u Hanušovic, ale bohužel ještě s řidším příběhem, jde spíš o koláž scének s postavami, které jsou hořkými karikaturami skutečných lidí. Naštěstí jsou scény dost vtipné, aby se to dalo přežít. Zejména tedy neskutečně odporný buran v podání Karla Rodena nebo jeho soused, typický "slušný Čech" a salónní (či spíše obývákový) revolucionář, co nenávidí všechno a všechny a plánuje nastolit nový světový řád (internetové diskuse na "alternativním zpravodajství" a Novinkách jsou jich plné). Z dalších postav stojí za zmínku romská šlapka v autentickém podání neherečky Klaudie Dudové (ta se pro tuto roli narodila!) či chlapec, kterého fascinují mrtvá zvířátka. Forma filmu je zbytečně do sebe zahleděná a Petr Václav se zbytečně připravuje o publikum. Vtipně to ilustruje diskuse s režisérem po filmu. Některé kusy filmu jsou černobílé a Petr Václav se po filmu strašně divil, že nikdo z diváků v sále nepochopil, proč tomu tak bylo (takže: když postava cítí vášeň, je film barevný. Jste hloupí, že jste to nepoznali!! :) ) (28.03.2016)