Četníci z Luhačovic

Nějaké nedostatky se samozřejmě našly, ale tohle je jedno z děl, kde mi nevadí, protože to pozitivní jednoznačně převažuje, tak proč nepřimhouřit oko. Seriál - hlavně ústřední postavy a celková atmosféra včetně vizuálu - mi bude chybět, určitě by stálo za úvahu nějaké pokračování. Nepochybuju o tom, že by se dalo napsat a natočit tak, aby to nebyla jen nastavovaná kaše. (25.03.2017)

Zaprvé přirozeně jiskřivé „hecování“ v charakterově bohatém tandemu Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, jenž se stal zásadním motorem celé série; naproti tomu luhačovická parta vede spíše vatovou figurkářskou konverzaci. Zadruhé filmový způsob vyprávění, který si Antonín Moskalyk určil i hlídal a jenž se v ilustrativní novince nahrazuje povšechně televizním rukopisem, volně zaměnitelným třeba s Doktorem Martinem. A zatřetí humor, což neznamená občasné snaživé „hlášky“, nýbrž celistvou autorskou stylizaci jemné nadsázky, která dává dávným kulisám zločinu osobitou vůni, barvu, jazyk a názor již od dob Hříšných lidí města pražského. (08.12.2020)

Hlavně to pořád nesrovnávejte s Četnickými humoreskami. Ty dva seriály nemají vůbec nic společného - ani dobu, ani místo, kde se to odehrává, a už vůbec ne styl vyprávění. Ve skutečnosti jsou Četníci z Luhačovic nápadně podobní dobovým seriálům, jak je mají ve zvyku točit britské televize v čele s BBC. Nic bych za to nedala, že právě tady se Petr Bok inspiroval mnohem spíše než u Moskalykových humoresek. Ještě nejsme u konce, ale zatím se mi to líbí velice. (04.02.2017)

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-) (24.04.2019)

Tak já si na rozdíl od různých, všemocných kritiků všehomíra počkal, až uvidím všechny díly a vyplatilo se, protože jako celek tihle četníci fungují velmi dobře a největší problém je v tom, že se kvalita hapruje podle aktuálního velitele - každý z nich totiž četnickou stanici diriguje po tři díly a rozdíly jsou tam jasně patrné. A podle toho taky budu tenhle seriál dělit. Velitel První: Plešatý idiot (Robert Jašków) - jednoznačně nejhorší část seriálu bohužel (naštěstí?) hned na začátku, tady by se hodil buď velitel otcovsky hodný, nebo naopak zlý a záporný, jenže tenhle je jen tupý a chová se jako idiot, čemuž Jaškówovo herectví moc nepřidá, protože skoro žádné není. Jinak představovačka obou hlavních protagonistů je fajn a oba herci působí dost dobře, stejně jako množství opakujících se vedlejších postav, místo jednoepisodních roliček. Bohužel tu je ale špatný velitel doprovázen špatným scénářem, kde se vrchol trojdílu nese ve znamení zápletky, kterou jsem už v detektivkách viděl minimálně pětkrát a objevila se i v četnických humoreskách. Velitel druhý: legionář (Karel Dobrý) - asi nejlepší části, díky tomu, že má velení normální a životná postava, dostává mnohem větší prostor samotné vyšetřování případů a seriálu to jde k duhu, stejně jako prvotní napětí legionář/četník rakušák. Velitel třetí: hypochondrický chovatel plazů (Jiří Langmajer) - přiznávám, když se na obrazovce zjevoval varan Bismarck, tak mě to docela bavilo, ale jinak je linka s nemocemi velitele úplně na hovno, stejně jako jeho samotná postava, sice lepší než první tři díly, ale hlavně díky tomu, že Langmajer je dobrej herec a hlavní četníci se už trochu otrkali a vyšetřovací linky pořád fungují. Velitel čtvrtý: šetník rachušáák (Pavel Zedníček) - někoho možná tahle postava iritovala od začátku přehnaným šišláním (prý to měl být rakouský přízvuk), ale tady to jednak trochu ustupuje, druhak jsem si zvykl. Jedná se o výborné finále i díky řešení věcí, jako je homosexualita, jediný opravdu zapamatovatelný případ (a taky jediný, co má reálný základ) je i v mnoha věcech originální. Jen velká škoda, že některé linky tu vedou do ztracena, což je dost možná tím, že se hodně přetáčelo. A je dobře, že se přetáčelo, protože to je jako celek hrozně fajn a já už mlčím, protože už takhle má tenhle koment hrozně písmenek. (25.03.2017)