Četníci z Luhačovic

"To být celé taktická past." Četníci z Luhačovic mi od začátku nebyli moc sympatičtí, ale neodradili mě svými bodáky od dalších návštěv a za to jsem celkem rád. Pod velitelem Stavinohou to totiž bylo celkem za trest, ale vynikající velitel Vlach mne naprosto nadchnul, hypochondrický velitel Sova mě znechutil a za vlády přirozeného velitele Gebrta to celé dost srážela naprosto zbytečná homolinka. Nicméně Luhačovice byly zbaveny padouchů, nějaký ten fórek na mě z léčebného pramene taky občas vykoukl a já se nemusím odjet léčit do švýcarského sanatoria ze smilstva proti přírodě, takže to nakonec hodnotím jako poměrně stravitelné. (28.03.2017)

Seriál se samozřejmě nedá nesrovnávat s Četnickými humoreskami - našla se i podobná témata - malér prvního velitele se zbraní se nápadně podobá případu Zahálky, zamilovaný mladý četník do pomocnice na stanici a matka, která tomuto vztahu moc nefandí.... bohužel ale na brněnské pátračce to žilo, což se o luhačovické stanici říci nedá. Herecky vyčníval a v podstatě táhl seriál Zedníček, i když to jeho šišlání a šla šla mě po pár dílech už lezlo na nervy. Ostatní herci hráli svůj standart, trochu mi tam vadil mladý Donutil - působil na mě jako by ho to ani nebavilo. Kvalita dílů klesala a stoupala příchody a odchody velitelů - nejlepší díly 4, 5 a 6 s velitelem Vlachem. Celkově se tvůrcům seriál povedl, jen by se měli pro případné pokračování domluvit na žánru - to občas násilné vkládání humorných situací se moc nezdařilo. (27.03.2017)

Klasický model, který dnešní ČT pro svou původní tvorbu nastolila, je doržen i zde. Vezmete prachů jak sviňa, nasolíte je do prvorepublikové výpravy, hudbu zadáte nějakému volovi s domácími klávesami za pár šupů, scénář nezdáte člověku, který by uměl psát, obsadíte 90% ansámblu herci, kteří něumějí hrát, na režisérskou stoličku posadíte Arichteva, který neumí režírovat --- a máte divácký hit! Seriály První republika a Já, Mattoni, byly telenovely jako hrom. Po prvním díle Četníků z Luhačovic vidíte, že to telenovela být nemůže, ale stejně to tak vypadá a stejně tak debilně se to odehrává, odvíjí a bezpochyby to tak bude i ve zbývajících 11ti dílech. Kriminálka Zedníček. (08.01.2017)

Zaprvé přirozeně jiskřivé „hecování“ v charakterově bohatém tandemu Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, jenž se stal zásadním motorem celé série; naproti tomu luhačovická parta vede spíše vatovou figurkářskou konverzaci. Zadruhé filmový způsob vyprávění, který si Antonín Moskalyk určil i hlídal a jenž se v ilustrativní novince nahrazuje povšechně televizním rukopisem, volně zaměnitelným třeba s Doktorem Martinem. A zatřetí humor, což neznamená občasné snaživé „hlášky“, nýbrž celistvou autorskou stylizaci jemné nadsázky, která dává dávným kulisám zločinu osobitou vůni, barvu, jazyk a názor již od dob Hříšných lidí města pražského. (08.12.2020)

Nějaké nedostatky se samozřejmě našly, ale tohle je jedno z děl, kde mi nevadí, protože to pozitivní jednoznačně převažuje, tak proč nepřimhouřit oko. Seriál - hlavně ústřední postavy a celková atmosféra včetně vizuálu - mi bude chybět, určitě by stálo za úvahu nějaké pokračování. Nepochybuju o tom, že by se dalo napsat a natočit tak, aby to nebyla jen nastavovaná kaše. (25.03.2017)