The Blackcoat's Daughter

Oceňuji mindfuck zápletku balancující mezi posedlostním hororem a slasherem, ale přitom se film tváří více jako psychologická dráma. Lehce mi vadilo televizní zpracování a ubíjející tempo, které málokomu sedne, vyloženě zajímavých bylo pro mne pouze posledních 30 minut, ale můj šálek čaje tohle definitivně není. Za zkoušku stojí kvůli neobvyklému pojetí, zaujme však spíše fandy podivných, nezávislých a nekomerčních hororů. 55% (17.07.2016)

Bohužel mi zase nezbývá než škatulkovat, protože lepší charakteristika než "lynchovina" mě u February opravdu nenapadá... A co že má tedy s Lynchem společného? Pomalý, bizarní, spíš surreálný než horrorový děj, zneklidňující až zlověstnou hudbu, málomluvné, prapodivné a absurdní dialogy... No takže snad není divu, že mi film svou atmosférou neustále připomínal Lost Highway, nebo Mulholland Drive. Pointa už je sice nelynchovská a horrorově všední, zato podaná nevšedním způsobem. Nádherný film, ponurý, skličující, těžkomyslný, tedy přesně takový, jaké mám rád. Lahůdkový zážitek! (10.07.2016)

Väčšinu času to bola taká príšerná blbosť, že som mal chuť vykašlať sa na to a ísť spať, ale priateľka ma presvedčila aby sme film dopozerali. Pointa February bola rovnako blbá ako snímok samotný. Dialógy nič nevypovedajúce a zdĺhavé. Ale jednu hviezdu dávam za herecký výkon Emmy Roberts a miestami naozaj mrazivú atmosféru (telefonát), za ktorú možno vďačiť najmä skvelému hodobnému podmazu. (13.07.2016)

Obrovská škoda, protože February oplývá silnou zlovolnou atmosférou, ale v ostatních aspektech je naprosto nemastný a neslaný. Jedná se o první režisérský počin Oze Perkinse a jsem si jist, že další jeho počínání je hodno ke sledování. Ale potíž February je v tom, že jde od ničeho k ničemu a nemá krom pár scén, co divákovi nabídnout. Místama je trochu nelidsky protahovaný a veškeré rádoby nesouvislé dialogy nevedou ke zvýšení pozornosti nebo zvědavosti. Pocit mystična a zla je poněkud křečovitě nastavován hudební složkou, která je sice sama o sobě vynikajicí, ale nemá kýžený efekt v celku - a ten značně pokulhává. Oceňuji neobvykle uchopené téma posednutí ďáblem a exorcizmu, ale scénář u mě nezpůsobil žádnou senzaci. Jedním uchem dovnitř, druhým ven, znáte to. (25.08.2016)

Pred plánovaným pozretím Gretel a Hansel som sa chcel bližšie oboznámiť s režijnou kariérou Oza Perkinsa a začínam tak s February. Ide o veľmi pomalý psychologický horor, ktorý sa snaží byť autorský, čo berte tak, že nebude na vás pôsobiť ani klasicky artovo, ani klasicky mainstreamovo, alebo ako niečo od Blumhouse. February je skrátka svojská záležitosť a od potencionálnych fanúšikov Perkins vyžaduje, že ide o priaznivcov pomalého spôsobu rozprávania. Hodnotenie je zatiaľ predbežné, okamžite po skončení filmu som mal chuť si ho pozrieť znova a v najbližšej dobe, možno až po očakávanej novinke, tak aj zrejme učiním. Samozrejme ide o nejaké tie metafory a zrkadlá vzťahov v modernej spoločnosti zabalené v hororovom háve, to ale snáď ani netreba dodávať. Zatiaľ 70% (11.02.2020)