Mzda strachu

Mzdu strachu jsem viděl před léty a zanechala ve mně hluboký dojem. Tak trochu připomíná neméně skvělý Poklad na Sierra Madre. Vynikající psychologická studie charakterů, které se pod vidinou zisku respektive „zlatou horečkou“ obnažují až na kost. Nadčasové drama od kterého nelze odtrhnout zrak, ale především memento, protože tyhle svody platíly a budou platit ve všech časových i prostorových rovinách. (04.05.2008)

Naprostý unikát. Nejnapínavější nebo druhý nejnapínavější snímek, jaký jsem kdy viděl. První hodinka nudnějšího, avšak bezpodmínečně nutného přípravného manévru na nekompromisní, obsahově i formálně strhující podívanou, která se i dnes řadí v mých očích ke špičce hned několika žánrů. Málokdy cítíme coby diváci takový strach a vzrušení jen proto, že kamera bezchybně pracuje a herci hrají jako o život, a opravdu málokdy se stává, aby tahle psychologicky i vizuálně skvěle zhmotněná úzkost precizně gradovala po celých dlouhých 150 minut. Posledních pět minutek je možná trochu moc mimo kontext, zbytek však bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co nám může kinematografie nabídnout - alespoň já jsem takhle emocionálně vyšťavený po černobílém filmu asi nikdy nebyl. 100% (19.05.2014)

Párkrát tu zaznělo, že první půlka je moc rozvleklá. Mně se právě první polovina líbí snad ještě více než druhá. Pomalé představení jednotlivých charakterů funguje nezávisle na druhé polovině - vytváříme si vztah k jednotlivým postavám, a představu o tom, jaké ty postavy vlastně jsou. Druhá půle pak nenápadně nabourává chápání jednotlivých charakterů a na nebezpečných zkouškách teprve rozkrývá skutečnou podstatu věci. Právě hra mezi očekáváním, zda se naše představy o vlastnostech postav naplní či ne, je pak zdrojem silného emočního náboje, který funguje v druhé polovině. Je na tom fascinující, že to, co se dá na povrchu vnímat jako jednoduché dobrodružné vyprávění, je vlastně dost rafinovaná hra na kočku a na myš mezi scénáristou a divákem. (16.02.2015)

Ukázkový thriller. Štěstí, že jsem Friedkinův remake viděl dřív (přiznejme si to, je sice výborný, ale na tuhle perlu kinematografie nemá), protože tahle jízda je... no jízda. Skvělá představovačka, doslova přecpaná hláškami (dabéři jsou bezvadně vybraní) a pak nervydrásající cesta náklaďáky s nitrákem, plná překážek. Žádná z nich sice nedosahuje kvalit Friedkinova přejezdu mostu, ale hravě ho překonává v postavách. Herci v čele Yvesem Montandem a Charlesem Vanelem do rolí skvěle padnou a hlavně Montadův Mario je bezvadná svině. "Chlastá jen vodu a bude mi poroučet jako kdoví jakej pán. Rózo, přines vodu panstvo má žízeň." (20.02.2011)

Studie charakterů jednotlivých aktérů trochu podmíněná dobou vzniku, naivita a hloupé činy zvláště jedné z hlavních postav jsou úsměvné, nicméně film, který si právem zaslouží být na hvězdném piedestálu, je dobrou hrou plnou nervy drásajících scén, kdy může nebezpečný náklad kdykoliv spustit lavinu smrti a akčním dobrodružstvím dobře technicky zvládnutým před i za kamerou. (10.07.2011)