Mzda strachu

Dost zajímavý francouzský snímek z 50. let. Čtyři řidiči se dobrovolně přihlásí na převoz nebezpečného nákladu. Vezou náklaďáky plné nitroglycerinu. Na cestě je čeká mnoho nástrah, ale se vším si poradí. Je to dost napínavé a na svou dobu i výpravné. Napětí stoupá a vzájemné sympatie jdou díky vidině snadného výdělku stranou. Podaří se jim tento náklad dovézt až do cíle? "Film má i americký remake. Jsi srab!'" (20.09.2020)

Friedkinova verze, kterou jsem viděl první, zůstáva nepřekonaná. MZDA STRACHU je pro mě, stejně jako spousta filmů natočená do 60tých let, velmi tendenční. Prvky napětí na mě vůbec nefungovaly a nehty jsem si strachy rozhodně neukousával. V tomhle Friedkin zašel mnohem dál. Clouzotova verze mě zaujala hlavně dobrým vykreslením postav a několika skutečně silnými visuálními momenty (výbuch prvního náklaďáku, který Clouzot znázorní jen tlakovou vlnou, která Joovi sfoukne tabák z cigaretového papírku anebo scéna brození se v kaluži ropy), úplný závěr filmu mi přišel zase až příliš obrazný, ale budiž: myšlenka byla doručena. (15.12.2015)

Podle mě je první hodina až příliš dlouhá. Stačilo naznačit a pořádně natěšit na to co přijde. Ovšem co přišlo po až zbytečně dlouhým prologu, na to jsem fakt připravenej nebyl. Vědět co mě čeká, namazal bych si rty něčím dobrým, protože během filmu jsem si svoje rty okusoval s větším zaujetím než dobře propečený steak. Úplně největší nervák z toho dělala skvělá kamera. Z některých záběrů jsem fakt měl nervy úplně v prdeli. (20.12.2010)

Chvílemi příjemná a poctivá dobrodružná podívaná, které nechybí napětí, psychologie postav, vzájemné vztahy a dávka akce. Tak nějak mi ovšem připadal snímek patřičně ohlodaný zubem času se spoustou (ne)logických chyb. Nedostatky: 1) Železnou tyčí vydolovat 60cm hlubokou díru v kameni? To určitě. 2) Když se spolujezdec druhého kamionu holí v kabině náklaďáku (už ke konci filmu), v každém záběru má jinak mýdlo na tvářích. (05.10.2013)

Nebýt úvodní dost dlouhé a dost nezáživné třičtvrtěhodiny ( a odůvodnění, že se tak seznámíme a sžijeme s postavami neberu, nesžila jsem se s nimi, byli mi nesympatičtí, jejich chování jsme nechápala a tak mohli pro mě za mě klidně vyletět do vzduchu), šla bych na plný počet. Když ovšem hoši nasednou do aut a vezou ten nebezpečný náklad, je to jedna nervydrásající scéna za druhou a vrchol dokonalosti je sfouknutá sirka. Konec byl malinko přepísknutý, ale to je můj osobní dojem, někdo z toho má možná to správné završení celého příběhu. (11.07.2011)