Mzda strachu

Francouzi byli v 50. letech opravdu machři. Film trvá dvě a půl hodiny, přesto nestihne nudit. První hodinka je sice slabší, jenže to, co přijde pak, vyrazí dech. Čtyři muži na nebezpečné silnici, vezou nebezpečný náklad (nitroglycerin), který může každou chvíli vybouchnout, stačí nepatrný náraz. Veškeré napětí vychází z toho, co se může stát. Žádné násilí (jediná krátká bitka), žádné čistě záporné postavy, největší překážku si hrdinové vezou s sebou. Postavy nejsou ani černé, ani bílé, jejich charaktery se v průběhu děje mění. Co se týče herců, mladýho Yvese Montanda jsem málem nepoznal, Charles Vanel, kterýho jsem vůbec neznal (jako většinu herců tady), mě hrozně překvapil, ostatní taky dobrý. (13.12.2010)

Chvílemi příjemná a poctivá dobrodružná podívaná, které nechybí napětí, psychologie postav, vzájemné vztahy a dávka akce. Tak nějak mi ovšem připadal snímek patřičně ohlodaný zubem času se spoustou (ne)logických chyb. Nedostatky: 1) Železnou tyčí vydolovat 60cm hlubokou díru v kameni? To určitě. 2) Když se spolujezdec druhého kamionu holí v kabině náklaďáku (už ke konci filmu), v každém záběru má jinak mýdlo na tvářích. (05.10.2013)

Podle mě je první hodina až příliš dlouhá. Stačilo naznačit a pořádně natěšit na to co přijde. Ovšem co přišlo po až zbytečně dlouhým prologu, na to jsem fakt připravenej nebyl. Vědět co mě čeká, namazal bych si rty něčím dobrým, protože během filmu jsem si svoje rty okusoval s větším zaujetím než dobře propečený steak. Úplně největší nervák z toho dělala skvělá kamera. Z některých záběrů jsem fakt měl nervy úplně v prdeli. (20.12.2010)

Remake od Friedkina jsem zatím neviděl, čili srovnání si nechám až na potom.  Viděl jsem ale naprosto perfektní a až téměř  do konce skvěle vybalancovaný akční dobrodružný napínák. První představovací hodinka zajímavá a z mého pohledu i naprosto nezbytná.  Každý člověk má totiž několikero různých masek, ale jen jednu tvář. A bez znalosti masky nemá odhalená tvář ten správný účinek.   Coby psychologická studie tedy rovněž skvělé.  A pak přijde to nejlepší,  cesta s nitroglycerinem. Dvě různorodé osádky a postupné strhávání masek a nervy drásající napětí. Fandil jsem oběma vozům, ale paradoxně víc Luigimu se Skopčákem.   Povahový veletoč Joa byl očekávaný, ale i Mario mi byl v závěru svým přístupem téměř odporný, nicméně pořád jsem byl ochoten všemu věřit.  Závěr mi ale přišel dost na sílu. Chápu, co tím zřejmě chtěli páni tvůrci říct, ale ten způsob provedení zdál se mi poněkud podivným. A jen díky tomu si nechám otevřená vrátka do zhlédnutí remaku, jdeme do čtyř. (19.10.2023)

60 rokov po nakrútení a iba o málo menej rokov od doby, keď som tento slávny Clouzotov film videl premiérovo, som si ho pozrel opätovne, aby som verifikoval pôvodné hodnotenie a doplnil komentár. Jednu hviezdičku som musel ubrať, pretože úvodná časť je naozaj príliš rozvláčna. Ale prevážanie nitroglycerínu je už tým, čo urobilo tento film slávnym. Nemá význam sa pozastavovať nad niektorými technickými nezmyslami, ani občasným prehrávaním Yvesa Montanda, stačí si vychutnávať napätie a dramatickosť situácie, ktoré sú prítomné aj pri opakovanom sledovaní. Nie je veľa filmov, ktoré diváka zaujmú aj po 60 rokoch. (01.10.2013)