Cena strachu
Le Salaire de la peur
Vite vendute
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
Režie:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges AuricHrají:
Yves Montand, Charles Vanel, Antonio Centa, Peter van Eyck, Véra Clouzot, Folco Lulli, Darío Moreno, Grégoire Gromoff, Darling Légitimus, François Valorbe (více)Obsahy(1)
Las Piedras, malé, od zbytku světa odříznuté městečko v jedné nejmenované zemi střední Ameriky. Bezcílně tu marní čas horda dobrodruhů nejrůznějších národností, která horečně vyhlíží jakoukoliv naději, jak uniknout všudypřítomné bídě a nudě. Mezi nimi je i Mario (Yves Montand), kterému zpříjemňuje pobyt mladá obsluha místí krčmy Linda (Véra Clouzot); Jo (Charles Vanel), francouzský gangster s nervy z ocele; Bimba (Peter van Eyck), tajuplný Němec, který přežil nacistický pracovní tábor; a Ital Luigi (Folco Lulli), nejlepší Mariův přítel - ovšem jen dokud se Mario nedal dohromady s Joem. Jednoho dne se jim naskytne možnost, jak přijít k vytouženým penězům, které jim umožní únik ze země: vypukne požár ropného pole a americký koncern, jediný zaměstnavatel v kraji, nabídne mužům 2 000 dolarů, když ve dvou náklaďácích přepraví pro hašení nutný nytroglycerin. Čeká je 500 kilometrů dlouhá cesta, při níž může sebemenší nehoda vést k explozi zničujících následků...Podle románu Georgese Arnauda. V roce 1977 natočil William Friedkin remake SORCERER. (Pohrobek)
(více)Videa (1)
Recenze (253)
Dost zajímavý francouzský snímek z 50. let. Čtyři řidiči se dobrovolně přihlásí na převoz nebezpečného nákladu. Vezou náklaďáky plné nitroglycerinu. Na cestě je čeká mnoho nástrah, ale se vším si poradí. Je to dost napínavé a na svou dobu i výpravné. Napětí stoupá a vzájemné sympatie jdou díky vidině snadného výdělku stranou. Podaří se jim tento náklad dovézt až do cíle? "Film má i americký remake. Jsi srab!'" ()
Nebýt úvodní dost dlouhé a dost nezáživné třičtvrtěhodiny ( a odůvodnění, že se tak seznámíme a sžijeme s postavami neberu, nesžila jsem se s nimi, byli mi nesympatičtí, jejich chování jsme nechápala a tak mohli pro mě za mě klidně vyletět do vzduchu), šla bych na plný počet. Když ovšem hoši nasednou do aut a vezou ten nebezpečný náklad, je to jedna nervydrásající scéna za druhou a vrchol dokonalosti je sfouknutá sirka. Konec byl malinko přepísknutý, ale to je můj osobní dojem, někdo z toho má možná to správné završení celého příběhu. ()
"Mzda strachu" působí i dneska mladě a nadčasově především svým provedením. Žádný herec nepřehrává, postavy se vyvíjí a jsou tvrdě uvěřitelné (každého byste chvílemi zaškrtili a za chvilku mu držíte palce) a napětí je takové, až se chvílemi nedá dýchat. Remake Williama Friedkina je také na vysoké úrovni, ale originál je jen jeden. 90%. ()
Tak konečně jsem po letech viděl originál celý (dosud jsem vždy chytil jen konec) a mohu srovnat. Pokud jde čistě o scény přepravy, boje s tvrdou cestou, řízení nákladních vozů a podobně, tak není moc co vytknout. Horší je to s postavami, protože hlavní posádka mi spíše lezla na nervy (co třeba Linda vidí na Mariovi, který se k ní celou dobu chová jako k onuci). Druhá dvojka mi byla mnohem sympatičtější po všech stránkách. Rozhodně má film stále co nabídnout, v tomto případě ale stavím výše Friedkinovu verzi. ()
Ani byste nevěřili, jak moc rád bych dal Clouzotově Mzdě plný počet. Není to totiž ani tak filmový thriller, jako spíš esence čirého napětí a všudypřítomného strachu. K tomu dokazuje, že krev může tuhnout v divákových žilách i bez přítomnosti galonů krve. Ale kvůli první zbytečně utahané cca třičtvrtěhodince (zatím) prostě nemohu. (Viděna původní čb verze o 156 minutách.) ()
Galerie (43)
Zajímavosti (18)
- Jean Gabin odmítl ve filmu hrát roli M. Joa (Charles Vanel), jelikož si myslel, že jeho fanoušci nebudou ochotni platit za možnost vidět ho na plátně postupně se měnit ve zbabělce. (DaViD´82)
- Ve Spojených státech amerických se filmu dostalo nařčení z antiamerikanismu. To mělo za následek, že američtí cenzoři poupravili či rovnou vystříhali mnoho klíčových scén snímku. (DaViD´82)
- Natáčení začalo 27. srpna 1951 a bylo plánováno na devět týdnů. Ovšem natáčení stíhala jedna pohroma za druhou. Proti všem předpokladům byly nezvykle velké srážky, což zapříčinilo nejen zapadávání vozidel, ale i devastování natáčecí techniky a placu. Navíc si režisér Henri-Georges Clouzot zlomil kotník a jeho žena Véra Clouzot, představitelka Lindy, vážně onemocněla. Došlo tedy k tomu, že na konci listopadu byla natočena pouze sotva polovina filmu. Vzhledem k blížící se zimě bylo natáčení na půl roku pozastaveno. Poslední klapka nakonec tedy padla až v létě 1952. (DaViD´82)
Reklama