Barva vítězství

Rozhodne viac ako len o športe. Ja osobne som bol najviac zvedavý ako si tvorcovia tohto snímku poradia, respektíve podajú údajne odlišné vnímanie farebných ľudí v USA či židov v samotnom Nemecku. Rozdiel medzi politikou vtedajšej doby vo fašistickom štáte či pohľade na černochov v bohom zasnúbenej zemi bol len minimálny. O tom svedčí aj samotný záver. To že je tento film propagandou vykresľujúcou húževnatý boj za spravodlivé vnímanie židov národom z poza oceánu, ktorý bol počas športových podujatí v samotnom srdci tretej ríše oslavovaný úhlavným nepriateľom rovnako emotívne ako Rocky v Moskve po víťazstve nad Ivanom Dragom je jedna vec, no na druhej, toto je história opierajúca sa o fakty, pričom človeku naozaj neostáva nič iné len skonštatovať, že pri spracovaní obdobných snímkov s podobnou tématikou to americká produkcia s pohrávaním emócií diváka skrátka vie. (29.05.2016)

Německo si řeklo, že byli pěkný svině v té době. Kanada si řekla, že USA je takovou sviní po celou svou existenci, akorát to tolik nevyřvává. Tak se rozhodli natočit film o Jessem Owensovi. Černoch, který se doma v USA setkává na každém rohu s rasismem a přijede do země, kde může bydlet i obědvat společně s ostatními (i bělochy). Jenže ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Protože, i když by Olympiáda, měla být jenom o sportu, tenhle rok to muselo být jinak. Tentokrát to nebylo jenom o závodění. Bohužel, zatímco v Německu už koncentráky nestaví a v USA nemusí černoši sedět v autobuse na zadních sedadlech, příliš se toho za těch 80 let nezměnilo. Alespoň ne v myšlení lidí. (17.08.2016)

Těch filmů o barevných sportovcích (a nejen sportovcích), kteří se dokázali prosadit navzdory rasové segregaci, už bylo mraky a ještě jich mraky bude a Race je v tom pytli podobně laděných snímků někde veprostřed. Ničím neuráží, ale ani ničím nevyniká. Ovšem ona je otázka, jestli se dá v téhle šablonovité tématice přijít s něčím novým, což je tak trochu paradox, protože Jesse Owens byl vlastně ten první. V první části filmu mě nejvíc bavily pasáže, které se netýkaly přímo Owense. Jednání v zákulisí amerického olympijského výboru, návštěva amerického emisara v Třetí říši a dohadování podmínek, za jakých by američtí atleti přijeli, to bylo fajn. Owensův příběh byl klasickým sportovním klišé, které sice nebylo špatně natočené, ale nijak mě neoslovilo. Samotné olympijské hry se celkem podařily, ačkoliv i tady to místy hodně smrdělo kýčem. Herecky celkem fajn, akorát ani tady se nepodařilo najít toho správného Goebbelse. 60% (24.05.2016)

Určitě kvalitní film, který je upozorňuje (tak jako mnohé ostatní filmy) na rasismus černošského obyvatelstva v USA. Zaměřuje se však také na nacistické Německo a vyhánění Židů. Hlavním příběhem je však začínající atletická kariéra Jesseho Owense, který přijede do nové školy a hned je z něj nejrychlejší běžec na světě. Jo kluk měl velký talent. Dokazuje to i to, že dokázal být nejlepší také ve skoku do dálky a oceňuji toho Němce na OH, který se zachoval čestně a pomohl Jessemu při kvalifikaci. Nevím jestli bych to já udělal. No každopádně jde o povedený životopisný film o Jessem a je dobře, že se rozhodl OH účastnit. (04.01.2018)

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)