Záletník

Jean Rochefor je zvláštní herec. Jeho postava je někdy strašně sympatická, jindy nesympatická, ale on se stále tváří stejně:). Jako záletník je vtipně zbrklý a správně nervózní. Především vše ohledně jeho spolupracovnice a jejich schůzek mě vždycky rozesmálo. Avšak zbytek filmu byl až moc obyčejný a příliš podobný. Jasně, je to vtipná a inteligentní komedie, ale v dnešní době už mi některé vtipy a scénky přišli trochu ... mimo. (31.12.2008)

Některá místa snímku jsou milá a vtipná- slibný začátek v garáži, pomoc přátel, ale některá jsou vyloženě hloupá- "slepec" Brasseur v restauraci, hystericko-Oidipovská hádka mezi matkou a synem. V některých částech byl Rochefort vtipný v jiných se zase pitvořil, konec je hloupý a banální podobně jako v Malérech pana účetního. Anne Duperey je okouzlující, ale to je málo. Nesrovnatelně lepší je Muž, který měl rád ženy nebo Rodinný krb od Truffauta (06.12.2018)

Velmi příjemná lehká komedie o čtyřech přátelích středního věku a jejich sexuálním životě. Hlavní postavou je úspěšný Étienne (dobrý Jean Rochefort), poctivý vedoucí pracovník ministerstva a milující manžel, kterému zpřehází život naruby půvabná žena Charlotte (Anny Duperey), dráždící všechny jeho živočišné smysly. Poznává jiná zákoutí svých tužeb a rafinovaným způsobem jde za svým cílem. Oparnosti není nikdy nazbyt a tak se dostává do všelijakých zapeklitých situací, ze kterých ale vychází s přirozeným elegantním šarmem. Vytrvalost nakonec přináší konečný úspěch, i když s nečekaným překvapením a otevírá jeho cestu lamače ženských srdcí. Další z přátel: Daniel (Claude Brasseur), který nechtěně odhaluje svoji pravou sexuální orientaci, lékař Simon (Guy Bedos) s nevšedním vztahem se svojí matkou Mouche Messina (Marthe Villalonga), a který se setkává s vdanou paničkou, a nepolepšitelný sukničkář Bouly (Victor Lanoux), kterého do depresí přivádí pouze očekávaný útěk manželky. Z dalších rolí zaujme především Marraine (Louise Conte), Étiennova sekretářka, která si marně dělá naděje na milenecký vztah se svým šéfem. Přátelé se setkávají, aby se ve chvílích zábavy proměňovali v malé nezbedné kluky, baví se, podporují se, rozebírají své životy, které si s patřičnou elegancí vychutnávají. Příjemné pohlazení všedních dnů. (16.11.2011)

Yves Robert je u nás známý především svými blonďatými komediemi. Pravda, i Pierra Richarda bych si zde uměl představit, ale asi by nepůsobil tak seriózním dojmem. Nedokážu říct, zda je tento film tím nejlepším návodem, jak býti záletníkem, ale rozhodně tento snímek může působit jako vzor toho, jakých chyb se vyvarovat. Je to milá komedie, u které se možná chytí za srdce mnoho mužů ve středním věku, které chytla druhá míza. (10.10.2022)

U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% (18.02.2021)