Záletník

Pominu-li jistou morální závadnost záletničení, tak mi tento film velmi sednul nejen do momentální nálady, ale ladí i k mému věku a životnímu rozpoložení. Jakožto skorovrstevník Etienna rozumím jeho touze zažít zase motýla v břiše a aspoň na chvíli se vydat z bezpečí rodinného přístavu na otevřené moře...snad jen z touhy dokázat si, že ještě umí plavat. Tím samozřejmě neobhajuji nevěru. Ostatně ani přes ten závěr se nedá říct, že by bylo tvůrčím záměrem nebo pointou, bagatelizovat lhaní a podvádění, které k nevěře patří. Příběh osciluje mezi klišé ve stylu ...chlapi jsou nevěrní čuňáci, nebo neschopní čuňáci a mezi obecně známou pravdou, že ženy je mají prokouknuté a jen jejich láska, tolerance a zodpovědnost jim brání, aby je za jejich zrady kosily jedy, kulkami, noži, či jen válečky a pánvičkami. Způsob vyprávění mi velmi sedl. Jemný humor mě udržoval i přes tu přepálenou stopáž v dobré náladě. Moc oceňuji obsazení Jeana Rocheforta. Že občas působí jako francouzský Peter Sellers, nejspíš napadlo i režiséra českého dabingu, takže ho nechal promlouvat sametovým hlasem Stanislava Fišera, který to opět zvládl skvěle. Normálně pořád frflám, že filmům chybí pořádný příběh, nebo silná pointa, ale Záletník mě umlčel bezelstnou, hořko-milou poetikou, kterou bych v příběhu o muži, který se snaží zahnout své milující ženě nikdy nečekal. Svým způsobem je to smutné a neumím si představit, jak tohle vnímají ženy. I mě bylo trochu bolavo při pohledu na uslzený úsměv manželky Etienna. Objektivně to na 5 hvězd není. Většina z akciček jeho kumpánů byla navíc, ale já nejsem profi kritik a moje hodnocení nemusí...možná ani nemá být objektivní. Bavil jsem se a velmi mi to zvedlo náladu. Třeba to bude po druhém shlédnutí jinak, ale teď ... . (09.02.2024)

Kvartýr Anny Duperey by klidně mohl bejt v katalogu IKEA 2012. Včetně Anny Duperey. To za prvé, za druhé, je sympatické slyšet dabovat Věru Galatíkovou někoho jiného než Annie Girardot (v tomto případě Danièle Delorme). Záletník je pohodová a příjemná konverzačka, která až v závěru nabírá nádech bláznivé komedie. A způsob, jakým se již zmíněná Anny Duperey rozloučí s Jeanem Rochefortem, v tom je všechno, smích, poezie, smutek, fraška. (17.08.2012)

Velmi příjemná lehká komedie o čtyřech přátelích středního věku a jejich sexuálním životě. Hlavní postavou je úspěšný Étienne (dobrý Jean Rochefort), poctivý vedoucí pracovník ministerstva a milující manžel, kterému zpřehází život naruby půvabná žena Charlotte (Anny Duperey), dráždící všechny jeho živočišné smysly. Poznává jiná zákoutí svých tužeb a rafinovaným způsobem jde za svým cílem. Oparnosti není nikdy nazbyt a tak se dostává do všelijakých zapeklitých situací, ze kterých ale vychází s přirozeným elegantním šarmem. Vytrvalost nakonec přináší konečný úspěch, i když s nečekaným překvapením a otevírá jeho cestu lamače ženských srdcí. Další z přátel: Daniel (Claude Brasseur), který nechtěně odhaluje svoji pravou sexuální orientaci, lékař Simon (Guy Bedos) s nevšedním vztahem se svojí matkou Mouche Messina (Marthe Villalonga), a který se setkává s vdanou paničkou, a nepolepšitelný sukničkář Bouly (Victor Lanoux), kterého do depresí přivádí pouze očekávaný útěk manželky. Z dalších rolí zaujme především Marraine (Louise Conte), Étiennova sekretářka, která si marně dělá naděje na milenecký vztah se svým šéfem. Přátelé se setkávají, aby se ve chvílích zábavy proměňovali v malé nezbedné kluky, baví se, podporují se, rozebírají své životy, které si s patřičnou elegancí vychutnávají. Příjemné pohlazení všedních dnů. (16.11.2011)

Nesmělý záletník, kterému celou dobu přejete, ať se mu v tom podvádění něco pokazí a ono se mu, kupodivu, pořád něco kazí. Chytrý humor, na který jsem si první půlhodinu docela zvykal. Asi proto, že Jean Rochefort tu svoji roli hraje, jak kdyby byl největší andílek. Pak už jsem se ale smál o sto šest a jak řekl kamarád Enšpígl, díky závěrečné scéně si pokaždé na film vzpomenu, až budu stát před Vítězným obloukem v Paříži. (11.10.2022)

Kedysi pradávno bol tento film medzi mojimi spolužiakmi opradený povesťou zakázanej "podívanej", v ktorej si ich mokré sny vysúložila nádherná ANNY DUPEREYová. Keď som ho potom kedysi v nedeľu večer na vlastné oči zhliadol, konštatoval som, že okrem jediného (!) letmého záberu na "lentilky pod kobercom" v ňom nie je ani po filmárskej stránke nič zaujímavé. Nedávno sa mi dostalo do rúk DVD s pôvodným kinodabingom a pri jeho počúvaní som - už ako zrelý muž - vnímal i dej filmu. Historka o úradníckom šimľovi a "páprdovi", ktorý sa rozhodne krízu stredného veku poriešiť neverou, je ale nakrútená tak "umelecky", že zabila všetko to čo by malo byť akože vtipné a ani to čo je v druhom pláne (páprdovi priatelia a ich životné peripetie), nie je príliš dramaturgicky zaujímavé. To neprenosné fluidum, ktoré zrejme francúzi v tomto filme dokážu dešifrovať, mi tak naďalej ostáva utajené. (20.8.2012) (20.08.2012)