Jack staví dům

„Máma říkala, ať nesedám cizím lidem do auta.“ - „Nevím, co vaše máma říkala.“ - „Mohl byste být sériový vrah. Bez urážky, ale vypadáte tak.“ A máma má přece vždy pravdu! Ale proč se tu bavit o Jackovi jakožto sériovém vrahovi, když to byl hlavně umělec. To, že se vám jeho práce nelíbí, ještě neznamená, že nejde o umění...Které 3 minuty asi museli vystřihnout, aby to divák vydýchal? No takhle, jestli např. nesouhlasíte s „upravováním“ dětských úsměvů či vyráběním slušivých peněženek z lidské kůže, tohle asi nebude pro vás. Což by byla škoda. Cynismus v kombinaci se šibeničním humorem na pozadí studie díla sériového vraha mě bavily (snad mě za to Verge nenavštíví…), napětí a zvrhlá atmosféra též nechyběly. Sice byly Jackovy zkraty dost zvláštní (heřmánkový čaj s koblihou?!) a toho filozofování (plus řečí o umění) bylo až zbytečně moc, film se mi líbil a u závěrečné (trefně vybrané!) písně jsem měl chuť začít tancovat. Trier za těch 5 let točit nezapomněl a já ho za to odměním 4*. „Takže sis našel rodinu?“ - „Ano, i tak se na to dá dívat…“ (07.07.2019)

"Myslivec na posedu, cílí na neposedu. Vystrč růžky, Triere... art film se ti posere!" Myšlenky hluboké, na pasece "vysoká", ale výsledek plytký. PEKLO JE KDYŽ... Jack marně staví dům a Trier se (vymazleně, ale otravně) urve z art řetězu. Škoda, že můj oblíbený psychopatický režisér a současně i neoblíbený, přehnaně zamilovaný peklomilec Trier tentokrát ztratil, kromě soudnosti, i střihačské nůžky. Mohlo to být za tři až čtyři hvězdy, pokud by film skončil včas. Přesně v tom okamžiku, kdy Jack konečně našel ten správný materiál a konečně postavil dům svých snů. A... střih! (09.05.2020)

Nikdy bych nevěřil, kolik různorodých a přesto velice zajímavých faktů se mohu dozvědět, při sledování hororu o pološíleném sériovém vrahu. I přes vcelku povedený úvodní incident, byl začátek spíše nudný a trvalo mi se naladit na tu správnou notu. Začátek totiž probíhal formou dialogu mezi hlavní postavou a tajuplným starším mužem, který se velice zajímal o jeho život a snažil se tak porozumět podstatě jeho choré mysli. Postupně jsme si tímto stylem prošli ukázky nejzajímavějších vražd a ostatních milníků z Jackova života obohacené filosofickými otázkami a zajímavostmi všeho druhu. Povídání tak pro mne bylo čím dál zajímavější a i když Jack není žádný sympaťák a nad jeho brutálními činy se místy ježí chlupy po celém těle, tak jsem si jeho příběh nakonec velice užil. Ze zmíněných incidentů bych nad ostatní vyzdvihnul zejména část s rodinou (i když si nemohu vysvětlit, jak tímto způsobem mohl zvládat po dobu několika let dvojí život) a pak také závěrečný incident o jedné nábojnici. Finální představa Danteho pekla, která zabrala skoro půl hodiny na mne byla trochu moc, ale stále to s přehledem stačí na 4 hvězdy. 79% (06.01.2022)

Trierova patologická obsesia byť filmársky výnimočným v sebe ukrýva mnoho nedorozumení s divákom. Tí mu nemusia za každú cenu rozumieť, a mne sa zdá, že po tom ani netúži. Potrebuje zobraziť svoje videnie, poukázať na nefunkčnosť mnohých vecí a vysmiať sa spoločnosti, v ktorej sa dokážu páchať rôzne zverstvá. Jack ako architekt, ktorý stavia svoj dom, je chorým mužom, presne ako spoločnosť, v ktorej žije a táto postava sa silno smeje zakorenenej ľahostajnosti a nezáujmu. Jack svojimi vraždami, ktoré považuje za umelecké diela, stále viacej riskuje, ich prevedenie je okázalejšie a pri ľahostajnosti okolia sa dostáva do popredia absurdný humor. Aj občasné policajné vyšetrovanie v niektorých scénach je tragikomické, podobne ako čiernohumorná kreativita pri zabíjaní obetí. Trier vo svojej výpovedi prekračuje všetky hranice, neštíti sa ničoho. Možno nemusí byť taký krutý, toto je len otázkou divákovej únosnosti. Jeho Jack je zlovestný architekt zločinu, ľudského besnenia a inteligentného nebezpečenstva. Robí veci, lebo môže a spoločnosť ho za to odmeňuje mlčaním a ignoráciou. (23.12.2018)

Ze začátku jsem se celkem bavil. Ostatně první oběť Uma je natolik nesnesitelná, že se dá říci, že si o to sama řekla. A dostala přesně to, co popsala. Jenže s přibývající stopáží se ukazuje, že Lars von Trier je čím dál větší Narcis, a nejspíš je vážně přesvědčen o tom, že páchá umění. Rozjede docela zajímavou scénku a pak se v ní rýpe tak dlouho, až ji úplně zabije. A z nepříliš nadšených tří hvězdiček jsem další ubral za epilog – tenhle převážně nudný filozofující film zkrátka neví, kdy chcípnout. Vinaři, lovci, letečtí konstruktéři a architekti nechť si přidají libovolný počet hvězdiček sami. :-/ (16.10.2018)