Válečné hry

"Lidé osnují své vlastní zničení a nic už to nezmění." Když byl Skynet ještě miminko. Sympaticky milé, hravé mládežnické vojenské sci-fi s nutnou dávkou morálního poselství. Příjemné obsazení a vždy funkční osmdesátkový odér. Zaujal misantropní vědec a kouzelná Ally Sheedy. I ten Broderick ušel. 3,5* (10.07.2021)

Ještě než se John Badham proslavil jako režisér slušných akčních podívaných natočil tento zajímavý a celkem napínavý film zabývající se tématem strachu z 3. sv. války, který sice nedosahuje kvalit filmů "Den poté", "Vlákna" nebo "Selhání vyloučeno", kterému se tématem přibližuje asi nejvíce. Režisér však toto téma nebere tak vážně a jako hlavního hrdinu si vybral tehdy mladičkého Brodericka. Být ve filmu více akce a napětí, klidně bych hvězdu přidal. Na druhou stranu i po desítkách let, stále aktuální. (13.01.2010)

Mohl by středoškolský hacker rozpoutat válku? 1) A strange game. The only winning move is not to play. Toto poselství, zvláště v době studené války neobyčejně působivé a pravdivé, je největším přínosem filmu, natočeného podle klasických schémat žánru. 2) S hravým počítačem raných osmdesátých let se kamarádí přitažlivý Broderick (21 let) ve své druhé, tuším, filmové roli kapku odrostlého středoškolského studenta. (15.03.2009)

Ač naivně působící, stále o něco sympatičtější a s přimhouřením oka i snad uvěřitelnější počin než leckteré současné hollywoodské limonády typu Oka dravce a dalších úžasností. Navíc ve Válečných hrách se nehraje na zvláštní efekty, ale především na atmosféru, a ta je v několika scénách (úvod, závěr) opravdu pozoruhodně povedená. (13.03.2012)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)