Schmitke

Ze Schmitkeho mám velkou radost, že i český režisér dokáže natočit úletový film. Lehce mysteriózní příběh ( příběh?) o zoufalci, kterému se nic nedaří a ještě se k tomu všemu zamotává v "bludišti" překrásných Krušných hor je zdánlivě o ničem, ale já jsem doslova fyzicky cítil, jak mu asi je. Neustále vrzající větrná elektrárna, trochu bláznivá postava Kryšpína a zmizení Thomase dodává filmu až hororový nádech. Něco prostě diváka přitahuje se stále dívat dál, ikdyž se skoro nic neděje. Navíc Krušné hory svým profilem připomínají mé milované Beskydy a tak jsem se kochal pohledy do krásné horské přírody. Škoda, že jsem viděl Schmitkeho tak pozdě, jinak bych mu dal hlas do Českého lva. (06.03.2016)

Na Schmitkeho jsem se těšil hned po traileru. Les, Sudety, les, troška tajemna, les, neokoukaní herci, les, mlha, les a zajímavý námět... a les - to vše mám rád. První hodinu jsem taky spokojeně chrochtal, nevěřil vlastním očím, smál jsem se a kochal. (I když... klišé dcery posedlé jádrovým mýdlem bylo trochu zbytečné, na druhou stranu chápu, proč tam ta postava byla, Schmitkeho bylo třeba vyobrazit jako navýsost racionálního člověka.) V první hodině nicméně scénář příjemně teče, jako Gambrinus do hrdla chřastavského štamgasta. (Opět... až na moment, kdy scénář potřebuje Schmitkeho poslat dál do lesa - objeví se banda motorkářů ex machina a hrdinovi poradí. No... dobře, no.) Upřímně, po 60 minutách jsem marně pátral v paměti, kdy naposledy jsem viděl tak dobrý český film. Jenže, achich ouvej, pak si to začalo hrát na Lynče a film zabloudil sám v sobě, jako houbař v ranní mlze. Závěrečná pointa je poměrně laciná, i když musím ocenit odvahu, s jakou ji tvůrci nechali až po závěrečných titulcích. To se hned tak nevidí a těžko říct, jestli to je k něčemu dobré - kdybych si tady v komentářích před filmem nepřečetl, že mám dokoukat titulky do konce, dost možná by minula i mě. K čemu to, když většina diváků si odnese pocit bubliny, která nepraskla, ale prostě se vypařila? Mno. Nicméně. Film má skvělou atmosféru, herce v hlavní úloze, kameru, zvuk (wow) a odehrává se v pro mě zajímavém a atraktivním prostředí. To na 4 hvězdy stačí vrchovatě. (07.03.2016)

Prší a je mlha. Herr inženýr Schmitke přijíždí se svým pomocníkem z reichu do jednoho zapadlého městečka v Krušných Horách. Město vypadá jako po bombardování. Na úřadě visí amatérská cedule, která oznamuje, že starostu najdete v hospodě, v knajpě. Vše je šedivé a zablácené. A do toho všeho se rozléhá nervy drásající skřípání starého větrné elektrárny. Vítejte v Sudetech, po odsunu a čtyřiceti letech komunismu. ----- Tenhle film má skutečně skvělou atmosféru (kterou jsem se pokusil navodit popisem výše). Momenty v hospodě "U Bobra" opravdu vtipné (a zároveň dost drsně autentické). Přesto mám z filmu rozporuplný pocit. Altrichterův debut není ani jen komedií, ani čistokrevným dramatem, stejně tak nekonzistentní je z hlediska scénáře. Mysteriózní část uprostřed filmu příliš nefunguje, je trochu zmatená (ten sen měl znamenat co?!) a zdlouhavá, dechberoucím scenériím mlžných krušnohorských hvozdů navzdory. Nedostatky ve scénáři ale bohatě vynahrazuje skvělý vizuál, hudba a zvuk celkově. A herecký výkon Petera Kurtha. Schmitke je pozoruhodný film, který stojí za to a v české produkci se určitě neztratí. ----- "Krušný Hory?" "Posraný hory..." 70 % (17.08.2015)

Je libo houbičky, protože tady si je někdo ve větším množství zobl, jinak by tento halucinogenní snový film nemohl asi ani vzniknout. Z těžké intoxikace bujnou fantazií podezírám debutujícího režiséra Štěpána Altrichtera. Hlavní postava Herr Ingenieur Julius Schmitke je kapacita přes větrné elektrárny, přežívá svůj šedivý život den za dnem a hraje ho výtečný Peter Kurth. Firma ho vyšle do českého pohraničí opravit beznadějně zastaralou větrnou elektrárnu a společnost mu dělá velký "dříč" Thomas Gruber. Nesourodá dvojice se vydá do magické ztracené země Sudety, kde dávají lišky dobrou noc a zabloudí i GPS navigace. Ospalá díra Chřmelava se zaplivanou stylovou čtyřkou "U Bobra", kde úřaduje místní Bürgermeister je zalidněna spoustou zvláštních figurek a společně s tajuplnými Krušnými horami jsou dokonalé kulisy pro tenhle příběh ne příběh. Rozbitá vrtule klade Smitkemu tuhý odpor a to se mu ještě neznámo kam ztratil kolega. Vyprávění o hledání sebe sama uprostřed mlžných hvozdů, které ztratili svojí minulost a hledají svojí přítomnost. Děj ospale plyne kupředu, hýčká si diváka skvělou citlivou kamerou Cristiana Pirjola, kterou doplňuje výtečný soundtrack Johannese Repky, nenápadně buduje hutnou atmosféru, jenž dokáže být místy až mrazivá. Černo černá mysteriózní podívaná, po které zůstane vtíravá otázka: "Co to jako bylo?" (15.08.2015)

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)