Zločin

Je to nějakých 20 let co jsem to viděl a dodnes si pamatuju tu scénu ve výtahu. Když to začalo, máma mě chtěla odehnat od televize, ale já zůstal až do konce. Typická francouzská kriminálka vrcholného období, drsné prostředí, osamocený hrdina, zkorumpovaná státní moc, syrové přestřelky. Dávno před érou politicky korektní komisařky Lescautové. (30.06.2010)

Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám... (16.09.2014)

Typický produkt francouzské filmové školy kriminálního filmu 80. let a patrně nejlepší film režiséra Phillippa Labro. Začíná efektní vraždou známého advokáta v justičním paláci, spáchanou dvěma zločinci v četnických uniformách, a přivádí na scénu komisaře Griffona skvěle zahraného předním francouzským charakterním hercem Claudem Brasseurem, kterému se do cesty připlete půvabná novinářka ztělesněná Gabrielle Lazure. Francouzské kriminálky té éry hodně pranýřovaly korupci ve vysokých státních kruzích a nekalé praktiky zkorumpované policie. To všechno se objevuje v Labrově snímku, který se může opřít o silný scénář a typickou poetiku francouzského kriminálního filmu, kdy je tvrdý osamocený hrdina nucen bojovat proti neporovnatelně silnějšímu zlu. Celkový dojem: 80 %. Vedle Brasseura si zajímavou tragickou roli francouzského ministra, který se stane vedlejší obětí spiknutí, zahrál význačný herec Jean-Louis Trintignant. Silné obsazení, zajímavé postavy, napětí a dobrá kamera. (10.07.2008)

Brasseurovi padne role jako ulitá. Jeho komisař Griffon hulí jako fabrika, kašle jako tuberák, zubama otvírá jednu pivní láhev za druhou a přitom trousí ironické poznámky, hlavně však s buldočí houževnatostí jde za svým cílem - odhalit pravdu o sérii vražd a korupčním skandálu, který se skrývá v jejich pozadí. Jak velí zákony žánru, nadřízení mu hází klacky pod nohy, ale na druhé straně mu pomáhá mladý inspektor Gomez a hlavně jedna krásná novinářka. (Zuřivá reportérka je postava značně klišovitá, její představitelka je však natolik půvabná, že se to dá snadno vydržet). Zápletka je patřičně důmyslná a děj má rychlý spád. Celkem vzato je "Zločin" (podobně jako třeba "Poslední adresa" nebo "Tři muži na zabití") velmi dobrou ukázou francouzské společenskokriticky zabarvené kriminálky, které čtvrtstoletí uplynuvší od jejího vzniku ubralo jen velmi málo na divácké atraktivitě. (10.02.2008)

Drsný komisař, který hulí jako fabrika, kašle jak tuberák v jednom kuse chlastá pivo a kuráže má tolik jako Harry Callahan a Joe Hallenbeck dohromady. Drsné kriminálky můžu a dlouho jsem uvažoval nad 4* ale nakonec jsem si uvědomil, že film nemá nic co by mě donutilo si ho pustit znovu a ke konci jsem se docela začínal nudit. (11.02.2008)