Malevil

7.10.2010 - dnes jsem dočetl knihu, která je po právu klasikou. Došlo mi, že z filmu si tak pamatuju asi 4 sekundy... dám si ho proto znovu, nic moc nečekám, takže snad to nebude nijak hrozný. _______ 7.10.2010, večer: Tak bohužel bylo!! Předlohu četli režisér se scénáristou asi jen tak jedním okem, takže sem tam sedí nějaký jméno, Malevil je hrad a bouchla bomba/bomby - to je asi tak všechno, co má kniha a film společné. Postavy a jejich podobnost ke knižní předloze: Momo - jakž takž, Emanul - no dejme tomu, Menou - rozhodně ne (snad jen 1,2 záblesky v průběhu filmu, Colin taky ne... Evelyn - ach, co z tý holky ti filmaři udělali? Ztvárnění nálady a hledání způsobu, jak dál žít tu úplně chybí. A děj? Taky škoda mluvit. Favlinka a Jacques úplně vypuštěni, Tomáš stejně tak, Catie hodně mimo mísu. Fulbert, Vilmain - pokroucení a zcela jiní, než by měli být. A to pomíjím, že z vesnice La Roque se ve filmu stal železniční tunel, z účetního Vilmaina lékař, z hluché postavy slepá atd. Momo se ve filmu sice napíchne tělem na vidle jednoho ze "zdivočelých" lidí, ale "nic to není", narozdíl od knihy, kde bezprostředně padne mrtev. Problém 6 mužů a jedné, později 2 žen, je tu vykreslen asi třemi slovy, která zní nějak jako "...a mohli bysme se mít rádi všichni!", což říká Catie nevím komu a stiskne mu u toho ruku. Vztah Emanuela a Evelyn, který je velmi důležitý tu není nijak zmíněn. Na Malevilu se nestavěla vysílačka! Malevil se nestal takovou zříceninou ... Je toho hodně a ještě víc. I konec je úplně, ale úplně jinej ... Bylo by líp, kdyby to přiznalo jen inspiraci knihou a ne jí to takhle prznilo. Krom toho - film jsem viděl se zdaleka nejtragičtějšími titulky, co jsem za poslední léta zahlédl!! (07.10.2010)

Chybí přesvědčivost v tom jak fatálně přijímají svůj osud, aniž by se s ním prali..knihu jsem čet před mnoha lety a fascinovala mě... Scénář je založen na  knize Roberta Merleeho. Děj se však natolik odlišuje od knihy a záměru autora, že po natočení filmu spisovatel požádal, aby nebyl uveden jako autor předlohy. Zámek Malevil je ve skutečnosti hrad Bourines, jedná se o feudální pevnost přibližně z poloviny 13.století, která se nachází ve městě Bertholène v departmentu Aveyron ve Francii. (04.04.2020)

OK, námět je dobrý, zpracování též a dokonce i herecké výkony, jenže ... Zpočátku to jde, z ničeho nic bouchne bomba a atmosféra by se dala krájet. Řekl bych, že byla mrazivá a dusivá až nepříjemně. Jenže s tím jak si naši hrdinové začínají zvykat na nový svět se atmosféra pomalu vytrácí, až zmizí úplně. Naši hrdinové si žijou celkem spokojený život, chroupou radioaktivní zelí, popíjí vínko a život si občas okoření nějakou bojůvkou s dalšími přeživšími třeba o kontaminovanou pšenici. Jak se zdá radioaktivita nemá na život žádný negativní vliv, ba snad má i pozitivní, to jako když se slepá dívka projde v radioaktivním dešti a náhle je vyléčena ... No konec byl taky trošku mimo, takže nevím. Trochu rozporuplný film. Dobře začal, ale podivně skončil. 55 % (06.07.2011)

Zápis z mého filmového deníku ze dne 10. 10. 1996: Opticky nezajímavý film a mne dost zklamal. Od knižní předlohy se dosti lišil a rozhodně mu chyběly prvky překvapení, které v knize jsou. Výbuch 10, ale jen světla ve sklepě. Krajina po udělaná slušně. Mírně podprůměrný film. (11517) +++++++++++++++++++++++ Na konci jsem z toho měl dost guláš, velitel, ředitel, zbytečně to domotali. V každém případě musím snímku něco přece jen přiznat a svůj názor, starý jednadvacet let tak v podstatě jen potvrdit. 20171230 11241/11425 **/4 s.u. title (01.03.2018)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na námět a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)