Muž a žena

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Keď tento film sleduje divák, ktorý zažil viacero romantických príbehov, tak počas sledovania spomína, hodnotí, porovnáva, asi aj objavuje nepoznané a je s pozadím, ktoré sa premieta na obrazovke, či na plátne spokojný. Ak však film sleduje divák, ktorý nemá chuť ani potrebu sledovanie ozvláštňovať, dopĺňať, skrátka spolupracovať, tak na filme síce môže oceniť skvelú kameru, vtieravú hudbu a sympatických hercov, ale inak mu bude pripadať zdĺhavý a nakrútený akoby bez scenára. Preto sa dve tretiny divákov (mnou sledovaných) rozhodli pre štyri a zvyšná tretina aj so mnou pre tri hviezdičky. (17.09.2020)

V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. (11.02.2005)

Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale. 70% (19.11.2018)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)