Režie:
Claude LelouchKamera:
Claude LelouchHudba:
Francis LaiHrají:
Anouk Aimée, Jean-Louis Trintignant, Valérie Lagrange, Paul Le Person, Simone Paris, Souad Amidou, Pierre Barouh, Yane Barry, Gérard Sire, Antoine SireObsahy(1)
Psychologické melodrama, které svého času vyvolalo u kritiky protichůdné reakce, ačkoliv mu všichni přiznali vysokou profesionalitu. Filmová skriptka Anne Gauthierová (Anouk Aimée) se v Deauville seznámí s automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem Durokem (Jean-Louis Trintignant). Oba sem jezdí do penzionátu navštěvovat své děti. Annin muž zahynul jako kaskadér, Durokova žena spáchala sebevraždu. Při dalších návštěvách se osamělí lidé sblíží. Vzpomínky na minulost jim však brání plně se poddat svému citu. Zdá se, že milostný vztah skončil dříve, než byl naplněn. Jednoduchý děj obohatil tvůrce pozoruhodnou kameramanskou prací, nevšední silou citu a sugestivností atmosféry. To umožňuje divákovi, aby intenzivně prožíval velké city milenecké dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení až po naději. Jednotlivé dialogy herci improvizovali během natáčení, aniž by znali scénář. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (79)
Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] ()
V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. ()
Pribehem se nejedna o zadny prevratny ci vrcholovy pocin. Zpusob, jakym je film natocen je ale perfektni. Dejove prechody mezi pritomnosti, vzpominanim, vypravenim jsou velmi pusobive. Kamera, spolecne s hudbou buduje pusobivou atmosferu a herci hraji na jednicku. Skoda nekolika hlussich mist, ktere mi spolecne se scenarem brani dat plny pocet hvezdicek (skutecne tesne). Me prvni setkani s reziserem Claudem Lelouchem, urcite ne vsak posledni. Kdo ma rad komornejsi vztahove drama, nemuze byt timto filmem zklamany. ()
Claudeovi,t.j režisérovi,scenáristovi a najmä kameramanovi tohoto nezvyčajného počinu,mi je sympatické a na počudovanie ako sa zhostil snímku o vzťahu muža a ženy vo vizuálnej forme,čo sa týka spomínanej kamery,ale aj strihu,hudby a samozrejme dôjde na flashbacky,ktoré sprostredkúvajú príbeh takým spôsobom oku lahodným alebo áno,Anouk a Jean-Louis spája niečo z ich minulosti,čo sa prejaví v súčastnosti,čo brzdiť ich bude,že do budúcnosti sa spoliehať na spoločný vzťah jednej ženy motajúcej sa vo filme,t.j pracuje ako filmová skriptka,táto žena mala jeden vzťah,ktorý sa náhle prerušil,spoznáva jedného chlapíka milujúci rýchlosť áut ako automobilový pretekár,títo dvaja zamilovaní ľudia prežívajú intenzívny krátky vzťah spolu s načrtnutými pocitmi z minulosti prelínané v prítomnosti,že niekedy som nevedel,kde sa nachádza dej... Jean-Louis Trintignant ako Jean-Louis Duroc,čiže mená sú takmer isté,okrem priezviska,je spoľahlivý herec,ktorý tento snímok prežíva naplno,dobrý výkon,tohoto herca som spoznal až v oceňovanej Láske Michaela Hanekeho a Anouk Aimée ako Anne Gauthier taktiež zaujímavá herečka už len na pohľad,keď sa na ňu dívam,ktorá má komplikovanejší pocit bezcielnosti... Aby som nezabudol,rejža čerpal z Godardovho-Na konci s dychom alebo Resnaisov počin Vlani v Marienbadu.To mi hneď prišlo na um. ()
Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (12)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 1966 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Závodní scéna filmu je z roku 1964 ze skutečných závodu 24 hodin Le Mans. Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant) řídí Maserati Tipo, ale záběry jsou z tohoto závodu na jeho strýce závodníka Maurice Trintignanta (1917–2005). (sator)
- Oba hlavní představitelé své dialogy improvizovali. (Cherish)
Reklama