Muž a žena

Claudeovi,t.j režisérovi,scenáristovi a najmä kameramanovi tohoto nezvyčajného počinu,mi je sympatické a na počudovanie ako sa zhostil snímku o vzťahu muža a ženy vo vizuálnej forme,čo sa týka spomínanej kamery,ale aj strihu,hudby a samozrejme dôjde na flashbacky,ktoré sprostredkúvajú príbeh takým spôsobom oku lahodným alebo áno,Anouk a Jean-Louis spája niečo z ich minulosti,čo sa prejaví v súčastnosti,čo brzdiť ich bude,že do budúcnosti sa spoliehať na spoločný vzťah jednej ženy motajúcej sa vo filme,t.j pracuje ako filmová skriptka,táto žena mala jeden vzťah,ktorý sa náhle prerušil,spoznáva jedného chlapíka milujúci rýchlosť áut ako automobilový pretekár,títo dvaja zamilovaní ľudia prežívajú intenzívny krátky vzťah spolu s načrtnutými pocitmi z minulosti prelínané v prítomnosti,že niekedy som nevedel,kde sa nachádza dej... Jean-Louis Trintignant ako Jean-Louis Duroc,čiže mená sú takmer isté,okrem priezviska,je spoľahlivý herec,ktorý tento snímok prežíva naplno,dobrý výkon,tohoto herca som spoznal až v oceňovanej Láske Michaela Hanekeho a Anouk Aimée ako Anne Gauthier taktiež zaujímavá herečka už len na pohľad,keď sa na ňu dívam,ktorá má komplikovanejší pocit bezcielnosti... Aby som nezabudol,rejža čerpal z Godardovho-Na konci s dychom alebo Resnaisov počin Vlani v Marienbadu.To mi hneď prišlo na um. (14.05.2014)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)

Jean-Louis Trintignant je pro mě jedním z nejlepších francouzských herců celé francouzské kinematografie, a tak si vždy rád užiji film, kde hraje. Navíc je tohle film v podstatě improvizační, což jen dokazuje jeho skvělé herecké schopnosti. Nepoznali byste to. Je skvěle přirozený a Anouk Aimée je mu skvělou hereckou parťačkou. (08.09.2017)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)