La La Land

Po delší době jsem si mohl opět připomenout, že více než kterýkoli jiný filmový žánr (snad jen s čestnou výjimkou přírodopisného filmu) pojednává muzikál o životě. A teď nemám na mysli "o životě" v tom banálním a lehce vyprázdněném smyslu, jakým se stalo poněkud nešťastným zvykem tohoto sousloví v běžné komunikaci používat - tedy jako o jakémsi souhrnu obecných životních/existenciálních pravd, ale o životě v tom nejzákladnějším (biologickém, poetickém i filosofickém) smyslu slova - o životě jako síle, energii, proudění, jako jiskře a plamenu, jako omamném karnevalu forem a především jako niternosti a cítění, protože právě tak se nám život - v celé své mohutnosti, zázračnosti a nádheře - dává plně zakusit, právě tak se nám odhaluje, ZJEVuje v našem vlastním každodenním žití i v žití všech ostatních živoucích bytostí, s nimiž sdílíme tuto planetu. A za to tvůrcům posílám nehynoucí dík! (06.01.2017)

"Here's to the ones who dream, foolish as they may seem." Filmy jako je La La Land už se v dnešní době netočí. Je to udělané tak zvláštně, kouzelně, skoro až nepopsatelně. Vtáhne vás to a vy dostanete pocit, že se díváte na film z jiné doby, pak vás ale najednou vyruší zvonění mobilu hlavního hrdiny, a vy si uvědomíte, že to je film ze současnosti. Kromě originálního pojetí a chytlavého soundtracku, který z hlavy jen tak nedostanete, je ještě jako bonus příjemné obsazení v podobě Emmy Stone a Ryana Goslinga, kteří k sobě tak nějak (aspoň filmově) patří. Hlavní herci se sice pěvecky moc nevytáhli, ale to filmu nevadilo, písničky nebyly nijak náročné. Ryan Gosling navíc svoje zpívání dost slušně vynahradil hrou na piano. Upřímně to působí jako pohlazení po duši pro všechny romantiky a snílky. 5* (07.01.2017)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)