La La Land

„Chceš zůstat na další?“ - „Ne, měli bychom jít.“ Chazelle si u mě Whiplashem nasadil laťku pořádně vysoko a…nezklamal mě! Technická stránka je vypiplaná, příběh dostatečně nosný, herecké duo sehrané. Snímek se může plně opřít o skvěle zvládnuté žánrové pilíře jako taneční choreografii, chytlavou hudbu (těch písní je tu sice přehršel, ale hned několik bylo opravdu výrazných) a v neposlední řadě nevtíravý zpěv. A když už jsem u té otázky žánru…pro někoho byl ten přechod od muzikálu k hudebnímu filmu hůře přijatelný, mně ovšem přišel až překvapivě plynulý, a to kvůli změně nálady a atmosféry snímku. A přestože se film pocitově překlopí, úsměvné, zábavné, smutné i niterné scény se střídají až do výborného konce. Na rozdíl od Whiplashe jsem sice nebyl tolik stržen (příběhem či rytmem), ovšem nechal jsem se postupně okouzlit, řádně dojmout (!) a tuhle neobyčejnou podívanou si užil na 5*. „Nevyhazujte mě.“ - „Je konec! Je mi líto, Sebe.“ - „Jsou Vánoce!“ - „Ano, viděl jsem výzdobu. Hodně štěstí v Novém roce.“ (25.05.2017)

To se mám jako dojímat nad z prstu vycucanou romancí mezi dvěma nesympatickými narcistními elitáři? Mám se trápit kvůli jejich first world problems? A to ještě ke všemu ve filmu, který má děj navlečený na kostru směšně banální alegorie čtyř ročních období, takže je průhledný skoro jak duch Casper? Tak to fakt ne, ty vole. Chválit by se leccos dalo (namátkou výprava, pár milých momentů, závěrečných zhruba deset minut, které by se sympatickými hrdiny i byly bývaly fungovaly), ale pokud tohle má být bezkonkurenční favorit letošních oscarů, tak potěš kotě. Za mne teda silně NELALA, zklamání jak prase. PS: Pořád uvažuju o tom, proč to na mě nefungovalo (protože jsem si vážně myslel, že mi film sedne). Jako hlavní důvod vidím asi to, že úvodní muzikálově zkratkovité budování vztahu nedokáže /alespoň pro mě/ vystavět dostatečně bytelné základy pro procítění nemuzikálově ambiciózního závěru. (04.01.2017)

Můj letošní favorit Oscarů. Whiplash se mi líbil ale v La La Landu jde Chezelle ještě hlouběji, ač je to naprosto "jednoduché", tak je to složité. Opravdu povedená stylová/muzikálová romantika, příběh honu za sny, za osudem, láskou a o životních rozhodnutích. Gosling a Stone se ukázali v Crazy, Stupid Love a tady jsou ještě v lepší formě. [CSFD premiéra Kino Lucerna] (04.01.2017)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)