La La Land

OK film. I když veškeré jeho kvality spočívají v samotném rozhodnutí takový film udělat (a v obsazení sympatických herců do těch nesympatických rolí), plus ve vykrádání... tedy pardon... ve "skládání poct" muzikálové tradici. Nikdy ve výjimečnosti, nápaditosti nebo překvapivosti zpracování. Vlastně je trochu překvapivý - tím, jak moc vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval. Snad až na nepříjemnou rychlost, která mi nedovolovala se napojit na postavy. Nálady ubíhají rychleji než dny v týdnu (natož roční období - proč vůbec tuhle prvoplánovost vytahovat, když se jí nakonec ten film ani nedrží?) PS: Muzikál bez jediný zapamatování hodný skladby? Docela fail. (04.01.2017)

Ok, tak ja k tomu asi neco napisu. Cekal sem na to dobre rok. Jako milovnika klasickejch hollywoodskejch muzikalu jsem si doma postavil improvizovanou svatyni s podobiznou Ryana Goslinga a Emmy Stone. Behem te doby jsem hltal kazdy prd, ktery se zjevil na Deadline, Hollywoodreporteru, Variety, ScreenJunkies a dalsich. Zacali se objevovat nadsene reakce z Benatek a dalsich festivalu. Na tema La La Land jsem zapradal diskuze s kazdou filmovou a serialovou hvezdou, ktera se zjevila u mne v praci... Prisla prvni upoutavka a ja jsem v reakci na to vylucoval vsechny mozne telni tekutiny. Otravoval jsem KarlaR s kazdou prkotinou, ktera by se mohla nahodit na MZ a na jeji Facebook. Usinal jsem s tim, ze me uz za par mesicu (tejdnu) ceka filmovy zazitek meho zivota. Slovaci meli premieru v predstihu a ja sem nase bratia zacal nenavidet. Svine jedny. Nasledne prisla vanocni premiera La La Landu v nasi domovine a ja prave zjistil, ze budu muset byt v praci 13 dni v kus 12-16 hodin denne. Zvysil jsem spotrebu (ne)povolenych podpurnych latek na dvojnasobek a nejak prezil ty nadsene komentare, ktere se zacali objevovat vsude okolo. KarelR me taky tenkrat taky nasral. Konecne nekdy druhy tyden v lednu jsem se dostal do kina a prvni dojmy byly znacne - jak to rict - nevim, nechce se mi ted minutu premyslet o vhodnem slovicku. Clovek, kterej by toho mel v zivote vic nacteneho, by na to prisel okamzite. Ten film me zakonite zklamal, ale je to stejne pecka. Reziser Damien se spis nez klasickymy hollywoodskymi muzikaly nechal inspirovat tou francouzskou vlnou sedesatych let, kterou jsem kvuli tomuhle jednomu filmu taky poctive nakoukaval, a naserviroval nam muzikal, kterej zamiril do nasich Ipodu ne 12, ale 4 pisnickami a ve zbytku nas nicil romanci, ktera citlivejsi (a vnimavejsi) duse mohla nicit hooodne dlouho. Blue Valentine to tak docela nebyl, ale stejne to byla excelentne provedena exkurze do sveta, kterej je nam tak strasne vzdalenej, ale zaroven se do nej (skoro) kazdej dokazeme velmi rychle vcitit. Redakce dobre vi, ze neni zrovna nejlepsi napad, abych psal recenze a vyjadroval se oficialne k premieram novejch filmu, a tak si muzu odpustit obligatni odstavce u hudbe Justina Horowitze, preciznim vytvarnym ztvarneni, fantastickym strihu a x dalsich vecech. Zakoncim to proste jenom tim, ze La La Land nenaplnil moje ocekavani. Vlastne ani nemohl. Dostal jsem vazne neco trochu jinyho, nez co jsem ocekaval, ale to mi nebrani zaradit to mezi TOP 3 minulyho roku po bok Arrivalu a Sing Street. Vetsinu tech oskaru si to zaslouzi. (31.01.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Jubilejní stý komentář u tohoto kousku začnu tím, že se jedná o, stejně jako loni u the Big Short, nejlepší film co jsem letos zatím viděl. HAHA a nyní i bez humoru mohu říci, že ačkoliv nejsem muzikálový nadšenec a krom Moulin Rouge jsem nic zásadního neviděl, La la Land mě k sobě připoutal už od nápaditého začátku a ačkoliv se závěrečný akt poměrně táhl, úplný závěr mě zase téměř natrvalo zarazil do nekomfortní sedačky pražské Lucerny. Miles Teller byl v režisérově prvotině Whiplash skvělý, ovšem zde si ho naprosto nedokážu představit a bez výtečného dynamického dua by ten film byl né-li poloviční. Ryan Gosling je, co se týče uvěřitelnosti a určité neprůhlednosti, jistota a ačkoliv jsem s ním už viděl několik filmů, do kterých se příliš nehodil, absolutně si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by tak výborně a flexibilně sekundoval oscarové Emmě Stone, v jejichž obřích kukadlech jsem se ztratil hlavně v Birdmanovi a nejen tam. Druhým středobodem filmu je vymazlená choreografie v kombinaci s režisérskou vůlí natočit něco neotřelého a zároveň bezprecedentního, jejíž každý záběr ladí a koresponduje s výtečnou kamerou, která jestli toho zlatýho plešouna nezíská, tak už fakt nevím (získalo! :D). Tomuhle nemůže konkurovat ani dvojnásobný vítěz Roger Deakins ani Arrival jakožto největší želízko v ohni. Damien Chazelle se u mě stává dalším filmařem, u něhož budu sledovat každý nadcházející projekt, ať už bude o čemkoliv. 9/10...[4.1.2016_ČSFD projekce_kino Lucerna] (05.01.2017)

Moulin Rouge a pak velká mezera. Teď ji vyplňují dva snílci, kteří jsou nejprve zaseknutí v dopravní zácpě, ale hlavně ve svých životech. Ona touží být herečkou (sakra, kdo by ji neobsadil?), on hájí jazzovou klasiku, jenže na ni už málokdo slyší. Potkají se ve městě umírajících snů, budou snít dál, tančit i zpívat v komornějším balení a hlavně se budou milovat. A my je. Kouzelní Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně potřetí doslova přirostli, je radost sledovat je (ač nejsou žádní velcí zpěváci nebo tanečníci) i nápady Damiena Chazelleho, který několikrát vymění kabát a který se zatraceně rychle drápe na vrchol. Pastelové barvy, retro šatičky, starý kabriolet, mladík shrbený nad piánem, atmosféra. Texty jsou moc fajn, ač hudební čísla tak úplně nestrhnou. Ani nemají. Když už ale hledat chybičky, tak to občas úplně nevtáhne, místy ztrácíme dech, asi i proto, že zápletka filmu je přeci jen trochu fádní. Emma Stone má krapet víc prostoru a Oscara by si zasloužila už jen za úžasnou scénu, kdy ON přijede za NÍ k rodičům. Magická pohádka. (20.01.2017)